Vampire Weekend: Tajná indie zkratka na výsluní

Na střední nebo vysoké škole vzniká každý týden řada hudebních projektů. Na rozdíl od většiny z těch, které ukončí svoji činnost po získání diplomu členů, teď již čerstvých absolventů, Američané Vampire Weekend po vystudování newyorské Columbia University svou kariéru teprve pořádně nastartovali. Ezra Koenig, Rostam Batmanglij, Chris Tomson a Chris Baio už měli zkušenosti z kapel většinou s dalšími spolužáky, mezi nimiž nechyběl například zpěvák Wes Miles z Ra Ra Riot, basák Chris Baio zase pár let působil v řadách spřízněných Dirty Projectors. Čtveřice vsadila ve správnou dobu na trendy partnera. Stejně jako před lety MySpace vystřelil do první ligy Arctic Monkeys, prudký nástup popularity hudebních blogů přišel právě v době, kdy ony do nebe vychvalovaly první singly Vampire Weekend.

Ještě po škole to u členů Vampire Weekend na profesionální hudební kariéru ani zdaleka nevypadalo. Ezra učil na střední škole, Chris Tomson byl archivářem hudebního vydavatelství. Ovšem právě díky aktivitě blogů kapela brzy zakotvila na prestižním labelu XL Recordings, vydala eponymní EP, kterého si všimla i redakce Rolling Stone, a spořádaná zaměstnání dostala vale. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Čtveřice vydala zkraje roku 2008 debutovou eponymní desku a brzy po vydání si je pozval do své show David Letterman. Od té doby jsou Vampire Weekend slavní až běda.

Jestli máte už na jazyku slova jako rychlokvaška nebo nafouknutá bublina, pak vězte, že hned několik faktorů hraje kapele do karet. Vampire Weekend využili divoký mix svých kořenů (východoevropské židovství Koeniga, blízkovýchodní původ Batmanglije i irsko-ukrajinský mix Tomsona) a po letech zopakovali stejný multikulturní trik, se kterým přišel před dvěma desetiletími Paul Simon, Talking Heads nebo David Byrne. Ezra Koenig a spol. využili toho, že se bardy před lety hozené, opuštěné a přesto stále blýskavé rukavice dlouhou dobu nikdo nechopil. Není tedy divu, že blogová mládež zareagovala na chytlavou srážku konžského soukous se západní popovou tradicí a punkovými zášlehy více než pozitivně.

Rostam Batmanglij po vydání bezejmenného debutu překypoval energií asi nejvíce, a tak vedle koncertování po celém světě (např. ve společnosti The Shins) po necelém roce přišel s už zmíněným Wesem Milesem z Ra Ra Riot s novým, popově elektronickým projektem Discovery. Po vydání smíšeně přijatého alba přišel čas znovu na hlavní kapelu, která dva roky od debutu přišla s následovníkem Contra. Kvartet ze svého soundu téměř vytěsnil elektrickou kytaru a ještě více pustil uzdu africkým spádům. Vedle afrických tanečků jsme na Contra znovu našli dubové/reggae houpání, hravý pop s až renesančními ornamenty a povinnou vytlemenou „punkovku“. Ano, všechno už jsme na debutu slyšeli, přesto jakési „pozitivní kouzlo“ čtveřice znovu zafungovalo.

I když už po vydání debutu patřili Vampire Weekend k indie smetánce, po vydání druhého alba pokračovali v dobývání pro většinu kapel zcela nedostižných met. Zahráli si v pozici hlavních hvězd na těch největších festivalech (Glastonbury, Oxegen, Benacassim i na monstr festivalu v Jižní Koreji), získali „alternativní“ nominaci na cenu Grammy (vítězství si nakonec odnesli The Black Keys), natočili covery ke skladbám Radiohead, Fleetwood Mac, Bruce Springsteena nebo Rancid, spolu s Jay-Zm, Johnem Legendem a Aliciou Keys zahráli Baracku Obamovi na nominačních volebních akcích a zahostovali si ve skladbách Major Lazer, The Very Best nebo Chromeo. Se svou jednoduchou, ale inovativní hudbou dosáhli met, o nichž nesnili ani v těch nejbujnějších snech.

Vampire Weekend |foto: Press kit

V letošním roce vydává čtveřice třetí řadovku s názvem Modern Vampires of The City. Naši Desku týdne frontman kapely Ezra Koenig popisuje jako temnější a organičtější, než byli její dva předchůdci. V následujících dnech ji probereme ve dvou recenzích.