Varská soutěž: Do Paříže Severu nejezdit!

Škoda, že „výraznější“ není i jeho soutěžní snímek Paříž Severu. Pokud totiž za výraznost nepokládáte naplnění skutkové podstaty severské rodinné (tragi)komedie se vším všudy. Máme tu alkoholika a uzavřeného učitele Hugiho, který před neutěšenou situací uniká do malé islandské osady (hodně běhá, takže se kamera může kochat drsnou krajinou), trochu moc těsné sousedské vztahy a konečně Hugiho otce. Ten přijíždí za svým synem na návštěvu a přiváží s sebou jak neohrabanou panovačnost, tak nepříjemné vzpomínky.

Z filmu Paříž Severu|foto: oficiální Facebook París Norðursins - Paris of the North

Film pochopitelně těká mezi odtažitou rodinnou tragikou a tragikomickými romantickými prvky. Otec se synem vedou dlouhé dialogy o málo slovech, jejich vztah těžkopádně směřuje k perverzní katarzi, ale popravdě nejintenzivnějším prožitkem pro mě byl pocit, že představitel Hugi seniora Helgi Björnsson je vzhledem ke svému hřmotnému projevu introvertním sourozencem Jiřího Krampola. Síla severských dramat opsat hluboké emoce málem prostředků a zasadit je v expresivní krajině se v Paříži Severu mění jen v suchopárný sled předvídatelností a zmrtvělých konverzačních banalit.

Vztah otce a syna se nevyvíjí ani nestagnuje dost na to, aby udržel celovečerní stopáž. Film by pojetím psychologie a vztahem k hrdinům obstojně obhájil nálepku „chcípácký“ se vší otravnou pasivitou a tvůrčím alibismem. Těžko říct, zda např. moment, kdy si po souloži lačnící otec podváže penis gumičkou, usne a následně nemůže močit, patří do ranku „drsný humor“, nebo „všední tragika stáří“, každopádně v Sigurðssonově filmu dopadá nevýrazně jako všechno ostatní.

Paříž Severu je především hlavní město letargie a povědomých žánrových elementů. Zaměnitelný a nevýrazný zážitek.

Hodnocení: 50 %
Paříž Severu (París Norðursins)
Hafsteinn Gunnar Sigurðsson, Island / Francie / Dánsko, 2013, 98 minut.