Včelařky z pražských Hradčan začaly včelařit z hecu
Městské včelaření je fenomén, který si získává stále víc příznivců. V Praze na Petříně včelaří už několik let Jana Titlbachová a Dagmar Šormová. Dneska tráví u úlů veškerý volný čas, včelařit přitom začaly tak trochu náhodou a asi by je tehdy nenapadlo, že si jednou nechají stavět včelín od renomovaného architekta Martina Rajniše.
Jana a Dagmar začaly včelařit v roce 2010, zatímco dneska je už městské včelaření rozšířené i u nás, před čtyřmi lety bylo povědomí o tomto fenoménu přece jen o dost menší. Obě tehdy bydlely v Praze 1 a o tom, že by se i tady v centru města dalo včelařit, se dozvěděly od Janiny dcery, která tehdy bydlela v Londýně. Tam už v té době bylo městské včelaření celkem běžný jev.
„Zatímco chlapi si založili spolek dobrovolných hasičů, my s Dagmar jsme se pustily do včelaření. Vlastně to bylo trochu z hecu. A dneska se dá říct, že včelaříme skoro na plný úvazek,“ vysvětluje Jana, jak vypadaly jejich začátky.
I když se to možná nezdá, město je pro včely velmi vhodné prostředí – díky zástavbě tady tolik nefouká, což včelám vyhovuje, a v parcích a zahradách tady roste velké množství druhů rostlin, takže městský med může mít dokonce lepší chuť než ten z venkova. Dagmar navíc vyvrací mýtus o tom, že by na med měl vliv městský vzduch plný výfukových plynů – všechny zplodiny prý včela přefiltruje do jedového váčku, takže med je zcela čistý. Med prý ale rozhodně není ten hlavní důvod, proč dnes se včelami tráví Jana a Dagmar tolik času. Včelí společenství je prý fascinující jenom pozorovat, včely se miliony let nemění, často se nechovají tak, jak byste čekali, a podle Jany je na nich navíc sympatické to, že lidi jsou jim úplně fuk.
Pokud byste se do včelaření v Praze chtěli pustit, můžete se prý na včelařky z Hradčan kdykoliv obrátit s žádostí o radu, nebo se k nim můžete rovnou přidat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
