Včely chápou koncept nuly a umí počítat do čtyř

Vibrační polykací bioelektronický stimulátor, zkráceně „VIBE“, vypadá jako malá tableta a stejným způsobem se i užívá. Funguje tak, že se při průchodu trávicím traktem, konkrétně při styku s žaludečními šťávami, aktivuje a začne vibrovat. Tím potom odesílá signály stimulující bloudivý nerv a vibrace tak mají uživateli navodit pocit sytosti.

Vědci účinky vibračních tablet přirovnávají k ostatním léčivým přípravkům na regulaci hmotnosti, ale s tím rozdílem, že jsou pro tělo neinvazivní a mohou tak poměrně efektivně pomoci s řízením příjmu potravy a léčbou obezity.

Vibrační tablety již prošly prvními testy, při nichž vědci jejich účinnost ověřovali na prasatech, která mají podobný trávicí systém jako lidé. Výsledky ukázaly, že zařízení je poměrně efektivní. Při užití vibračních tablet prasata snědla až o 31 % méně potravy. Bude ale zapotřebí tablety ještě podrobit dalším podrobnějším testům.

„Naše studie ukazuje účinnost levného neinvazivního způsobu, který umožňuje snížit příjem potravy a kalorií. Zařízení účinně funguje v žaludku a navozuje pocit sytosti. Zařízení má potenciál revolučně změnit terapeutické možnosti pro pacienty s obezitou. V budoucích studiích však bude potřeba ještě prozkoumat fyziologické účinky zařízení, než bude k dispozici pacientům,“ uvedl Giovanni Traverso, autor nové studie a gastroenterolog z Brigham and Women's Hospital.

Klimatická změna způsobila, že Demänovská ledová jeskyně v posledních letech nemá vhodné podmínky pro to, aby dokázala udržet svou známou ledovou výzdobu.

„Zaledněná jeskyně tvarem podzemních prostor vytvoří jakoby past pro studený vzduch, který v podzemí stagnuje. Když je tužší zima, stěny jeskyně více promrznou a padající voda prosakující přes strop jeskyně, zejména na jaře z tajícího sněhu nad jeskyní, zamrzne,“ popsal vznik ledových kráterů v jeskyni Pavel Bella, vedoucí úseku ochrany jeskyň Správy slovenských jeskyň.

Aby se ledová výzdoba v jeskyni udržela, bylo by potřeba, aby byly na Slovensku celkově tužší zimy, během nichž napadne velké množství sněhu. Kvůli klimatickým změnám jsou ale podmínky pro tvorbu i udržení ledové výzdoby v posledních letech nevyhovující a dá se očekávat, že při setrvání současného vývoje led v Demänovské ledové jeskyni roztaje úplně.

Pro Slovensko může být tání ledových jeskyní významný problém. Nejen, že přijde o významnou přírodní památku, ale také třeba o příjmy, které jsou spojené s turismem v této oblasti. U některých ledových jeskyň ale zatím větší ledová zásoba zůstává, jako třeba v Dobšinské ledové jeskyni, která je dokonce zapsaná na seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. „Je tam zaledněný větší prostor a k uchování ledu pomáhá i stabilnější mikroklima v spodní části jeskyně. V horní části jeskyně ovšem rovněž dochází k úbytku ledu,“ dodal Bella.

Problém tání ledu v podobných jeskyní se netýká pouze Slovenska, ale i dalších světových regionů, které se nacházejí především v mírném pásu.

Zoologové tuto adaptaci sobů na nedostatek potravy během zimy zjistili tak, že sledovali v různých ročních období čtyři sobí samice. Těm neinvazivně monitorovali mozkovou aktivitu a sledovali jejich spánkový cyklus. Ten se podle výsledků během roku nezměnil, a to kvůli tomu, že sobi jsou schopní během spánku přežvykovat a tím pracovat na trávení potravy.

„Domníváme se, že schopnost spát i v době přežvykování je zvláště důležitá v době krátkého léta, kdy jsou sobi během celého dne velmi aktivní a snaží se sežrat dostatek píce, aby nashromáždili tuk pro zimní měsíce, které jsou chudé na potravu,“ uvedla jedna z autorů studie Gabriela Wagnerová z Norského institutu pro biologii v Tromsö.

Během přežvykování sobi vykazovali chování, které odpovídá spánku – klidně stáli nebo leželi a nereagovali na pohyb ostatních zvířat. Snímání mozkové aktivity pak ukázalo, že mozkové vlny sobů během přežvykování se podobají těm vlnám, které vykazují ve fázi spánku NREM (tedy spánku bez rychlého pohybu očí). Studie také zjistila, že čím více času tráví sobi přežvykováním, tím jsou odpočatější.

Sobi a další přežvýkavci musí rostlinnou potravu s obsahem celulózy zpracovávat na několikrát. Potravu většinou rychle spolykají a potom si ji několikrát předávají mezi žaludkem, který ji tráví, a tlamou, kde dochází k jejímu mechanickému rozmělňování. Díky tomuto pomalému procesu mohou sobi z potravy získat co největší množství prospěšných živin.

Úředníci, kteří vývoz zvířat kontrolovali, nalezli nesrovnalosti hlavně v údajích o druhu, stáří i původu želv. Dostali podezření, že se pašeráci snaží pravděpodobně převézt volně žijící zvířata, se kterými budou následně obchodovat. U zhruba 400 želv druhu tereka velká, což začíná být ohrožený druh, nebylo podle celníků možné jednoznačně určit, zda byla zvířata získána legální cestou.

Zbytek želv byly tereky jednovousé. U nich rovněž neseděla dokumentace. Pachatelé totiž dostali od tamního úřadů povolení na vývoz živočichů starých v rozmezí od jednoho do tří let. Podle odborníků byly ale zabavené želvy výrazně mladší.

Zvířata byla převezena do chovného centra v Limě, které se o ně teď stará. Žádná z želv podle úředníků nezahynula. Co se bude se zbavenými zvířaty dít dál, zatím podle úřadů není jasné.

Želví maso je v některých světových regionech považováno za delikatesu, stejně tak jako želví vejce. Želvy patří k jedněm z nejčastěji pašovaných zvířat. Často se pašují taky opice nebo papoušci.

Zprávu o sčítání lidí bez domova provádělo americké Ministerstvo bytové výstavby a rozvoje měst. Podle ní letos zažívalo bezdomovectví více než 653 tisíc lidí, což je nejvyšší počet od roku 2007, kdy začalo ministerstvo tuto zprávu vydávat. Ve srovnání s uplynulým rokem 2022 navíc bezdomovectví v zemi zažívalo o 12 % více lidí. Jako hlavní příčinu takto významného nárůstu zpráva uvádí neustále zvyšující se ceny za bydlení a nájem.

„Zpráva bohužel potvrzuje to, co říkáme už léta. Že nájemné je pro čím dál větší počet Američanů příliš vysoké a že příliš mnoho lidí dělí jen jedna chybějící výplata nebo zdravotní potíže od toho, aby se stali bezdomovci,“ uvedlo Národní centrum pro právo bezdomovců.

Ve Spojených státech probíhá výstavba dostupného bydlení a nájemních bytů, ale počet bytů dosažitelných pro lidi s nejnižšími příjmy se i přesto snižuje. Na dostupné bydlení se totiž zmenšil počet dotací.

„Tato čísla jsou zarážejícím odrazem rostoucích problémů s dostupností bydlení, kterým Američané čelí, a nedostatku dlouhodobých federálních investic do uspokojení naléhavé potřeby dostupného bydlení,“ uvedl ke zprávě Urban Institute, americký think-tank zabývající se výzkumem v oblasti ekonomické a sociální politiky. Podle něj v současnosti v USA chybí asi 7,3 milionu bytů pro lidi s extrémně nízkými příjmy.

Renesanční dílo zobrazuje Marii, Josefa a malého Ježíše s Janem Křtitelem. Zhruba od 19. století obraz vyvolává debaty napříč odbornou obcí kvůli jeho autorství. Historici umění se shodli, že by mělo být připsáno Raffaelovi, ale s pochybnostmi. Ty vyvolávala hlavně postava Josefa, která byla podle některých odborníků do obrazu dodána dodatečně a jiným autorem. Jiní historici zase tvrdí, že z ruky jiného autora pochází celá spodní část obrazu.

Tyto pochybnosti se rozhodl vyřešit profesor vizuální informatiky na Bradfordské univerzitě Hassan Ugail, a to s pomocí umělé inteligence. Z prvotních výsledků podrobné počítačové analýzy vyplynulo, že obraz je Raffaelovým dílem pouze ze 60 %.

„Počítač se na obraz dívá velmi podrobně. Nejen na obličeje, ale dívá se na všechny jeho části a poznává barevnou paletu, odstíny, tonalitu a tahy štětcem. Chápe obraz téměř mikroskopickým způsobem, učí se všechny klíčové charakteristiky Rafaelovy ruky,“ řekl Ugail.

Ukázalo se, že tvář Josefa na obraz s největší pravděpodobností namaloval někdo jiný. „Analýza naší práce pomocí programu umělé inteligence přesvědčivě prokázala, že zatímco tři postavy Madony, Ježíše a svatého Jana Křtitele jsou jednoznačně od Rafaela, postava svatého Josefa není a namaloval ji někdo jiný,“ uvedl Howell Edwards, z Bradfordské univerzity, který je spoluautorem studie.

Memy často reflektují důležité události. Výběr nejvýraznějších memů za uplynulý rok představuje server Euronews. Významným tématem roku 2023 se staly například útoky kosatek na lodě u pobřeží jihozápadní Evropy. V reakci na událost tak vznikla řada memů, která situaci karikovala jako pomstu přírody a lidé začali kosatky virtuálně podporovat, třeba pod hashtagy „team orca“ – tedy tým kosatek.

Internet také zachvátila obsese chilsko-americkým hercem Pedrem Pascalem, který je známý třeba ze seriálů The Last of Us nebo Mandalorian. Nejen, že se herec stal pro mnoho lidí idolem, ale také s ním vzniklo několik memů, třeba ze scény z filmu The Unbearable Weight of Massive Talent, kde se usmívá na Nicolase Cage nebo jak jí sendvič.

Virální meme se stal také z policejního snímku bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, takzvaného „mugshotu.“ Ten byl pořízený 24. srpna roku 2023 ve věznici v Atlantě, když se sám Trump vydal úřadům po sérii obvinění z vydírání a dalších trestných činů. Mimo jiné šlo také o první policejní snímek amerického prezidenta, který kdy vzniknul.

Mezi jedny z nejvýraznějších filmových událostí uplynulého roku patřily bezesporu premiéry dvou amerických filmů – Barbie od Grety Gerwig a Oppenheimer Christophera Nolana. Oba filmy měly premiéru ve stejný den, a to 20. července, což vyvolalo značnou fanouškovskou odezvu a projevilo se to i v memech. K „rivalitě“ těchto dvou filmů jich vznikla řada, včetně označení Barbenheimer.

Celý internet oblétlo také poměrně nedávné video s moderátorkou zpravodajství BBC Maryam Moshiri, která do kamery ukazuje prostředníček. Video viděly miliony lidí. Nakonec se ale ukázalo, že Moshiri během videa odpočítávala začátek zpravodajské relace a zdviženým prostředníčkem „odpočítávala“ číslo jedna. „Byl to hloupý vtip, který byl určen malému počtu mých kamarádů,“ omluvila se později Moshiri.

Podle nové definice může být nesouhlas projevený různými způsoby, a to jak slovně, různými gesty, zaujetím obranné pozice nebo třeba pláčem, upzoroňuje ČTK. Novela počítá i s případy bezbrannosti, kdy oběť není schopná svou vůli projevit, a to třeba kvůli nemoci, zdravotní indispozici, spánku, duševní poruše, opilosti, spoutání a podobně. Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky pak ministerstvo vyčlenilo do nového trestného činu, který nazývá „sexuální útok.“

Ministerstvo spravedlnosti, které novelu připravovalo, se rozhodlo využít zásadu „ne znamená ne.“ Zákon tedy nebude požadovat explicitní souhlas se sexem, ale zaměřuje se na projevy nesouhlasu. „Změna pomůže jak tomu, aby policie mohla sexuální násilí lépe stíhat a soudy postihovat, tak hlavně obětem takového násilí, a o ty jde především,“ uvedl k redefinici znásilnění ministr vnitra Vít Rakušan z hnutí STAN na sociální síti X.

Novela se také věnuje tématu sexuálních praktik s dětmi do 12 let. Pokud by prošla celým legislativním procesem, jakékoliv sexuální praktiky s dětmi budou považovány za znásilnění nebo sexuální útok. Už tak nebudou klasifikovány jako mírněji trestané pohlavní zneužití.

Vědce z John Hopkins University k výzkumu inspirovala vlastní zkušenost s primáty, protože měli pocit, že je zvířata poznávala, a to i po delším odloučení. Rozhodli se proto jejich paměť ověřit pomocí experimentu. Konkrétně pracovali se šimpanzi a šimpanzi bonobo a to na třech různých místech – v zoo v Edinburghu, belgické zoo Planckendael a japonské rezervaci Kumamoto. Skupině primátů ukazovali fotografie lidoopů, kteří dané zoologické zahrady opustili nebo třeba zemřeli. Primáti je tak své známé neviděli nejméně devět měsíců a nejvíc 26 let.

Experiment prováděli tak, že lidoopům ukázali sérii fotografií, která obsahovala obrazy známých, ale i úplně cizích primátů. Potom vědci sledovali jejich pohled a reakce, včetně toho, kam a na co přesně se šimpanzi dívají, a také jak dlouho. Na známé jedince se šimpanzi dívali výrazně déle a vědci také tvrdí, že ještě delší pohled věnovali těm, se kterými měli pozitivní vztahy. Jedna šimpanzí samice poznala z fotografií své příbuzné, které neviděla více než 26 let.