Ve vlastní šťávě: Co navařit z nákupu ve večerce
Večerky, přezdívané také „zapomněnky“, jsou dnes nejznámějšími drobnými prodejnami potravin, a to nejen v hlavním městě. Daří se jim s větším i menším úspěchem i na malých městech a ve vesnicích po celé republice. Sortiment této „poslední záchrany“ vypovídá leccos o našich potřebách a stravovacích návycích. Dobrého je tu málo a nikdo si ho nevšímá.
Supermarkety během několika let doslova převálcovaly menší a střední obchody s potravinami. Z posledních sil jim vzdorovaly nebo s nimi navázaly spolupráci jen řeznictví a pekařství. Odnesly to tradiční obchody s ovocem a zeleninou – přezdívané ovozel – a mlékárny. Ačkoliv i sortiment supermarketů by se dal podrobit rozboru a kritice, nedá se jim upřít diverzita v oblasti nabídky. Místo po menších obchodech s potravinami, dřívějších Jednotách a Smíšených zbožích, zaplnily s celkem slušným úspěchem večerky. Díky tomu, že je zakládali většinou imigranti, kteří měli o pracovní morálce a efektivitě v porovnání s českým prodavačem velmi odlišnou představu, dokázaly solidně ustát drtivý tlak řetězců.
Od Kryr až do Podolí
Ať už mě vítr zavál kamkoliv, v téměř každé vesnici od Jizerských hor po Šumavu jsem narazil na večerku s přibližně stejným sortimentem. V Praze jsem odkázán na večerku v Podolí, protože nejbližší supermarket, kde se musím mačkat s davem a proběhnout neosobním kolečkem masové nabídky a atakujícího marketingu, je vzdálený necelé tři kilometry od mého domu. Na venkově jsem užaslým svědkem toho, jak se dokonce i vesnice, která se dříve dokázala opřít o vlastní zázemí (doma chované drůbeže, někde dokonce koz a krav, nebo zeleninových záhonů), stává potravinově závislou na večerce se specifickým sortimentem v podobě hotových jídel v konzervě, junk foodu, mraženého sortimentu, ale především alkoholu a sladkostí.
Široký výběr, nebo hromada alkoholu a cukru?
Ačkoliv regály a police ve večerkách přetékají zbožím s pestrými etiketami a působí dojmem hojnosti, při podrobnějším zkoumání zjistíme, že nabídka až tak pestrá není. Pomineme nabídku všelijakého smetí v podobě cetek, silonových šátků, jednorázových plastových holítek, přívěsků na klíče a blýskavých sponek do vlasů a pojďme se podívat, co si po cestě z práce můžeme koupit k večeři.
Převažují hromady a hromady alkoholu, energetických, slazených a balených nápojů. Od vína neznámých značek za příznivou cenu, laciné kořalky slibující, že ráno možná ještě uvidíme východ slunce, až po kartony a basy piva, s nezbytnou chlazenou municí v prosklených chladicích vitrínách. Podle slov mojí oblíbené majitelky večerky v Podolí právě tenhle sortiment frčí nejvíc. Následují cukrovinky, želé, junk food, brambůrky, čokoládové tyčinky a další průmyslově vyráběné pochoutky, na jejichž poznání a pochopení bychom museli mít diplom z potravinářské chemie. Následuje chladnička s uzeninami, tavenými sýry a pasterizovaným mlékem, z valné většiny slazeným nebo dochuceným. Skromně v koutku něco pečiva a dřívější dominanta večerek, zastupujících ztracené ovozely – nabídka zeleniny a ovoce.
Proto chodím do večerky rád. Nebyla by to žádná láce, ale díky tomu, že většina zákazníků se ovoci a zelenině vyhýbá jako čert kříži, dostávám zajímavé slevy na dva až tři dny stojící lilky, hezky dozrávající rajčata, sladké hroznové víno nebo švestky, které po nějaké době přilákaly mušky, a vždycky je lepší se jich zbavit alespoň za nějakou cenu, než je vyhodit. Těžko obžalovávat obchodníky ze snahy nás všechny otrávit, když těmi, kdo určují nabídku, jsme my sami.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
