Ve vlastní šťávě: Jídlo bez jídla aneb Módní diety pro zdravé

3. duben 2016
Ve vlastní šťávě

Čím dál častěji kolem sebe můžeme slýchat o rozličných dietách, svérázných formách životosprávy, poruchách příjmu potravy nebo alergiích. Zatímco ve zlatých devadesátkách byla žhavým tématem bulimie nebo anorexie, teď jsou v módě jiné záludné poruchy.

Při objednávkách v restauracích a bistrech se častěji a častěji setkáváme s požadavky na jídlo bez lepku, bez laktózy, bez masa, bez tuku, bez cukru, a pokud nám tento trend ještě nějakou dobu vydrží, snad se jednou dočkáme toho, že budeme objednávat i jídlo bez jídla. Něco na způsob neviditelné jitrnice z pohádky Obušku z pytle ven.

Samozřejmě nelze zlehčovat skutečné nemoci, jako je celiakie nebo intolerance laktózy. Také je třeba poměrně citlivě rozlišovat mezi poruchou příjmu potravy či chronickým onemocněním a alergií. A protože být zdravý už zdaleka není tak „in“ jako být nemocný, je vhodná doba chlubit se nějakou tou alergií nebo poruchou zažívání třeba jen proto, abychom měli téma ke společenské konverzaci či rozhovoru o nejnovějších trendech v dietologii. Měli bychom tedy citlivě rozlišovat i mezi skutečnou nemocí a módním výstřelkem.

Čtěte také

Veřejným nepřítelem číslo jedna je v současné době lepek. Kreslený vtip, který zobrazuje kuchaře, který s hrůzou v očích šeptá šéfkuchaři „Za dveřmi je lepek. A je fakt hodně naštvanej!“, se bohužel stává smutnou realitou. Mýtus o „jedovatém“ lepku, který údajně může způsobit infarkt, cukrovku, Alzheimera a v neposlední řadě je příčinou nepokojů na Blízkém východě, vymírání nosorožce bílého, a proto je třeba se mu ze všech sil a zdaleka vyhnout, je v současné době takovou pohádkou pro dospělé. I když si tedy na sebe vymyslíme, že rohlíky a chleba, které nám maminka dávala k svačině do školy, nás mohly během přestávky klidně zabít, a tak trochu tím shazujeme problém skutečných celiaků a děláme z nich blbce, co jsou jen zpovykaní, přesto se jedná o trend, který kuchaři musí respektovat. Škrtneme tedy pšendu a ječmen a vrhneme se na tzv. gluten free, nebo jak říkáme u nás v kuchyni „bezle“.

03599941.jpeg

Kuchaři, kteří měli co dělat s diagnostikovaným bezlepkářem, vědí, o čem je řeč. Naučí se pracovat s pohankou, kukuřicí, využívají jáhly nebo čirok. Častěji než dřív sáhnou po luštěninách a použijí místo mouky bramborový nebo kukuřičný škrob. Ale ouha. Zatímco skutečný bezlepkář bez sklonů k sebemrskačství by pro kus chleba přizabil spolužáka aktovkou, můžeme narazit i na tzv. falešného celiaka, tedy nejčastěji osobu, která pod vlivem autosugesce došla k závěru, že lepek ji pomalu zabíjí, škroby způsobí nadváhu spojenou s dalšími civilizačními nemocemi a luštěniny jsou těžké na žaludek a nadýmají. Na každé „a co tohle“ mají své „ale“ vyčtené z módních blogů o jídle, propagujících jídelníček jeskynního člověka. Ten sice umíral na avitaminózu a před nějakými třemi a půl miliony let si řekl, že mít hlad ho vlastně nebaví, vrhnul se na traviny a začal se věnovat pěstování obilí, ale dnes se pro nás má tenhle jeskynní člověk kdovíproč stát vzorem správné životosprávy.

Když si to shrneme. Vyhnout se extrémům a radikálním změnám jídelníčku zůstává nadále nejjistějším způsobem, jak neoddělat svoje zažívání. Pořád platí staré dobré „všeho s mírou“, a pokud člověk není opravdu nemocný, neměl by být líný a měl by řešit svou kondici především vhodnou formou pohybu, kombinovanou s vyváženým jídelníčkem. I když to není zdaleka tak zajímavé jako obtěžovat své okolí nesmyslnou řeholí a ničit si psychiku i žaludek živou vizualizací „jedovatých“ potravin. Můj tatínek, který snad v životě nic zdravého nepozřel, by vám o tom ve svých téměř osmdesáti letech mohl vyprávět.

03599940.jpeg
autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka