Ve vlastní šťávě: Kvalita potravin a levný šunt
Asi před dvěma roky jsem byl pozván do pořadu pro matky, které tráví celé dny samy doma, abych pohovořil o velikonočních specialitách nejen českých. Byl jsem až příliš bodrý a rádoby vtipný a nakonec se mi – podle slov jednoho z kameramanů – povedla skvělá „bouračka“. Moderátorku jsem v přímém přenosu rozesmál tak, že musela ze záběru a byla z toho špatná až do konce pořadu.
Kolo osudu se zatočilo a já skončil v televizi, na stejném místě, tentokrát však v jakémsi rádoby debatním pořadu, kde se měla probírat kvalita potravin a návrh nového zákona o potravinách. Přišel čas zaplatit za svoje trapné vtipkování...
Ještě než jsem pochopil, o co jde v tomhle pořadu především – a seriózní debata to skutečně nebyla –, stačil jsem udělat dvě nesmělé poznámky. Protože v rámci tohoto pořadu, ve kterém by veřejnost měla mít slovo, dělat jakékoliv poznámky postrádalo smysl, rád bych svoje myšlenky v kostce uzavřel prostřednictvím Vlastní šťávy.
Skutečnost číslo jedna: bylo by fajn uvědomit si v argumentaci rozdíl mezi pojmy kvalita a zdravotní nezávadnost. Zákon ve své blahovolnosti dohlíží na zdraví lidu tím, že opatruje a střeží obsah potravin co do zdravotní nezávadnosti. Kvalita samotná je věcí trhu, ceny, nabídky a poptávky. Pokud u nás bude zájem o skutečně kvalitní zboží, jistě se začne víc prodávat. Pokud trvá zájem o zdravotně nezávadné (jinak též – nejedovaté), ale co nejlevnější potraviny – jsou jich logicky plné regály. Vinit z toho všechny kromě těch nejdůležitějších, tedy platících zákazníků, je pošetilé a naivní.
Skutečnost číslo dvě: pídit se na obalu po označení země původu z jiného důvodu než kvůli případnému dohledání zdroje nákazy nebo ověření dodržení norem té které země zavání sice patriotismem, ale zas a znova to nemá úplně co dělat s kvalitou potravin. České = kvalitní ještě stále bohužel neplatí, stejně jako neplatí trochu povrchní polské = nekvalitní, nebo že pes, který štěká, nekouše. Stejně naivní je myslet si, že dražší = kvalitní. Na koho se chcete zlobit, když si naivně koupíte předražený klump? Zajímejte se a budete vědět.
Skutečnost číslo tři: i když snaha vyhrotit nový zákon o potravinách a začít označovat i potraviny nebalené v pultovém prodeji se jistě setká s velkým ohlasem voličů, prakticky to nejspíš velký dopad na kvalitu prodávaných potravin mít nebude. Podobně jako větší písmena na etiketách. Murphyho „nenamáhej se, vem si větší kladivo“ tady neplatí. Kdo nečte etikety, ale jen slevové letáky, bude to dělat dál. Na cigaretách je napsáno, že vás zabijí. I přesto se vesele prodávají dál. Problém je tedy asi někde jinde.
Navíc – pořád dokola se tady bavíme o zdravotní nezávadnosti potravin – ne o jejich kvalitě.
Skutečnost číslo čtyři: argument, že o nekvalitní potraviny nikdo nestojí a i ty levné by měly být kvalitní, protože i důchodce si rád koupí za pár korun výběrovou šunku – to už je prostě chucpe. Kdyby o ty levné šmejdy nikdo nestál, proč by se jich denně prodávaly metráky?
Pan Hašek z ČSSD možná nechodí do supermarketů, ale paradoxně – když někdo nemá prachy, nechápu, že se v první řadě stará o alkohol a cigarety a proč se cpe vlašákem s rohlíkem, místo aby si koupil relativně levnější a co do kvality méně sporné základní potraviny, jako je mouka, luštěniny, zelenina, mléko atd.
Za páté a nakonec: další tvrzení o tom, že kvalitní potraviny se u nás koupit nedají, je taky pěkný blábol. Kdo chce, ten si najde. Díkybohu si pamatuji časy, kdy jste si mohli vybrat ze dvou druhů toaletního papíru, ženy to měly s hygienou ještě náročnější, salám byl gothaj a točeňák a mlíko se prodávalo v pytlíku a ten nesměl týct, jinak byl malér. Játra na knedlíčky máma dostala, jen když flirtovala s řezníkem, a vrcholem kulinárního blaha pro nás byl banán. Některým lidem by možná prospěl malý exkurz do historie, aby si uvědomili, kde jsme dnes a že to, co nás obklopuje, si z podstatné části formujeme my sami.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
