Vědci odhalili tajemství umístění soch na Velikonočním ostrově. Označovaly zdroje pitné vody

Velikonoční ostrov
Velikonoční ostrov

Obrovské sochy hlav na Velikonočním ostrově fascinovaly cestovatele a vědce po staletí. Až nyní ale odborníci odhalili tajemství jejich umístění.

Předpokládá se, že sochy nazývané moai měly představovat předky a byly spojeny s rituální činností, důvody pro jejich umístění ale vědcům známé doposud nebyly. Výzkumníci proto analyzovali umístění jednotlivých monolitů a porovnali je s lokacemi přírodních zdrojů na ostrově. Jejich domněnky se potvrdily, velmi často se totiž nacházejí v blízkosti zdrojů čerstvé vody. Velikost jednotlivých soch pak prý mohla souviset s hojností a kvalitou zdrojů. „Důležité na tom je, že to dokazuje, že sochy nejsou umístěny na zvláštních rituálních místech,“ řekl pro Guardian spoluautor výzkumu profesor Carl Lipo z Binghamton University v New Yorku, „ale byly integrovány do života komunity.“ S touto teorií vědci přišli již dříve, poté co se nepotvrdilo, že by jejich umístění souviselo s blízkostí materiálů, ze kterých jsou vyrobeny. Tento výzkum je ale první, který ji potvrdil.

Spustit audio
  • Američan žil týden ve virtuální realitě ve svém bytě. Na reálném světě oceňuje skvělou grafiku

    18. březen 2019
    VR – virtuální realita

    Celý týden ve virtuální realitě se rozhodl strávit spoluzakladatel jednoho ze studií zabývajících se virtuální realitou Jak Wilmot z americké Atlanty. Mladý muž celých 168 hodin pobýval pouze ve svém bytě. Navíc měl i zatemněná okna, aby jeho tělo přestalo reagovat na přirozený denní biorytmus a on si tak mohl nastavit vlastní virtuální rytmus.

    Wilmot viděl reálné okolí pomocí kamery, kterou měl připevněnou k headsetu pro vytváření virtuální reality, nemohl však nic sledovat vlastníma očima. Ve virtuální realitě jedl, pracoval, cvičil i spal. Spánek s virtuálními brýlemi byl podle Wilmota pohodlnější, než sám očekával. Sužovalo ho jen pálení očí, které se ale dalo vydržet. Píše o tom server Science Alert. Experiment Wilmot živě streamoval na platformu Twitch. Sestříhaný popis experimentu potom nahrál i na YouTube. „Je to možná nejhloupější věc, jakou jsem kdy udělal, ale vítám vás v týdnu v budoucnosti,“ řekl ve videu. „Když se člověk cítí vystresovaný, může se na deset minut nahrát do přírody a relaxovat. Pokud má moc energie, může ji vybít ve fitness hře. A to vše ve virtuálním headsetu uvnitř bytu. Jsou to nová pravidla reality, kterou jsem týden žil,“ dodal.
    Virtuální realita je podle Wilmota taková, jakou si ji uděláte. Když chcete být sami, můžete třeba létat po nebi na drakovi. Pokud si chcete povídat s lidmi, můžete se připojit do online chatovací místnosti a jednoduše mluvit s cizinci z druhého konce světa. „Ve virtuální realitě vstoupíte do úplně nového života. Můžete letět kosmickou lodí a povídat si při tom s přáteli. Je velmi snadné najít lidi stejných zájmů, navázat přátelství a komunikovat s ostatními,“ řekl experimentátor webu Futurism. Po sedmi dnech se musel Wilmot učit znovu žít v reálném světě. Ze začátku trpěl lehkými závratěmi a byl trochu dezorientován. Velmi rychle se ale vrátil do původní pohody. Za největší výhodu života v reálném světě označil velmi dobrou realistickou grafiku.

  • Zemřel král surfové kytary a praotec heavy metalu Dick Dale

    18. březen 2019
    Dick Dale

    V noci ze soboty na neděli zemřel v 81 letech legendární americký kytarista s libanonskými kořeny Dick Dale. Průkopník surfového žánru, který vládl začátku 60. let, byl inspirací například Jimiho Hendrixe.

    Dick Dale, rodným jménem Richard Anthony Monsour, změnil na přelomu 50. a 60. let zvuk rokenrolové hudby. Jeho nezaměnitelný styl, vycházející z orientální hudby Libanonu, odkud pocházel jeho otec, v kombinaci s nekompromisně hlasitým zvukem utopeným v reverbu vládl americkým hitparádám až do tzv. „britské invaze“ v čele s The Beatles. Kytaroví velikáni od Jimiho Hendrixe po Eddieho Van Halena uváděli Dala jako jednu z hlavních inspirací, stejně tak jako mnoho významných představitelů například punkového žánru. Dalovi a surfové hudbě obecně se druhé vlny popularity dostalo v 90. letech, kdy Quentin Tarantino oprášil jeho hit Misirlou na soundtracku k Pulp Fiction. Dick Dale ale nebyl pouze průkopníkem agresivní ultrarychlé hry, která položila základní kámen k extrémním žánrům kytarové hudby. Díky jeho blízké spolupráci s Leem Fenderem stál Dale u zrodu prvních vysokovýkonných zesilovačů, které dokázaly ustát jeho požadavky na ve své době neslýchanou hlasitost. Jak praví legenda, Dick Dale „zrušil“ skoro padesát aparátů a reproduktorů, než se podařilo vyvinout takové, které by ustály jeho ohlušující vizi. Během posledních dvaceti let života bojoval Dale s řadou nemocí, čítající kolorektální karcinom, cukrovku či onemocnění ledvin. Na výdaje spojené se svým zdravím vydělával až do své smrti konstantním živým hraním. „Hraju naživo od roku 1955. Budu v tom muset pokračovat, dokud neumřu, protože odmítám skonat v houpacím křesle s pivním pupkem.“ Své slovo dodržel.

  • Máte doma pokojovou květinu navíc? Napište její příběh a pošlete ji rostlinnou štafetou dál

    18. březen 2019
    Rostlinná štafeta, kterou několikrát ročně pořádá Zahrada na niti

    Principem rostlinné štafety je předat někomu dalšímu rostlinu, která vás už omrzela nebo se vám přemnožila, a dostat jinou se zajímavým příběhem. Mezi nejoblíbenější štafetové rostliny patří tradiční nenáročné retro pokojovky jako monstery, tchýniny jazyky nebo fíkusy.

    Účastníci nejvíce oceňují rostliny s příběhem, například ty zděděné po babičce, adoptované od popelnice nebo darované při nějaké zvláštní příležitosti. Organizátoři doporučují ke každé štafetové rostlině přidat cedulku s informací, odkud je, co se jí u vás líbilo nebo nelíbilo a proč ji posíláte dál. „Rostliny, které mají svůj příběh, jsou mnohem cennější a nový majitel k nim má hned jiný vztah,“ řekla serveru Ekolist autorka nápadu Lenka Hrubá. Podle ní si lidé z měst pokojovými květinami snaží vynahradit nedostatek zeleně a přírody. Vytváří si tak doma takzvanou urban jungle tvořenou právě nejrůznějšími rostlinami v květináčích. Kromě vzrostlých pokojovek se štafetují také sazenice, semena nebo i obaly na květináče, hnojiva a jiné doplňky související s pěstováním. Součástí štafety je i výměna informací a zkušeností s pokojovými květinami. Štafetu pořádá už od roku 2016 několikrát ročně Zahrada na niti na Praze 1. Její první letošní a celkově osmé pokračování se bude konat 28. března od 17 hodin. Přinést květinu na štafetu není povinností, ze zkušeností organizátorů vyplývá, že se jich většinou sejde dostatek. Každý, kdo rostlinnou štafetu navštíví, by si ale měl alespoň jednu pokojovku s příběhem odnést. Přečíst si o předchozích rostlinných štafetách můžete na blogu Zahrady na niti.

  • Srbští architekti umístili své studio do chátrající budovy. Upozorňují na problém nevyužívaných domů

    15. březen 2019
    Srbští architekti umístili své studio do chátrající budovy

    Srbští architekti z ateliéru Stattwerk postavili své studio na nestandardním místě. Svou kancelář umístili do rozpadající se výškové budovy v centru Bělehradu. Jejich cílem je upozornit na chátrání opuštěných budov ve městě.

    Studio se nachází v dřevěném objektu umístěném ve čtvrtém patře budovy, ze které v současnosti zůstal již jen betonový skelet. Část objektu s půdorysem ve tvaru srdce svou částí vystupuje z budovy a přesahuje na ulici, čímž vzbuzuje pozornost kolemjdoucích. Nejedná se o první projekt, kterým studio na problém upozorňuje. Minulý rok například nechalo studenty architektury zpracovat návrhy rekonstrukce neužívaného domu a zorganizovalo také projekt s názvem BIOTOP. Na tomto projektu spolupracovalo se studenty digitálního umění, kteří pomocí pláten a zeleného světla přeměnili betonovou konstrukci na svítící strom. Budova se tak s přičiněním studia čím dál více stává místem pro konání veřejných a uměleckých aktivit.

  • Hodnota pí byla vypočtena na novou rekordní délku, má už 31,4 bilionu číslic

    15. březen 2019
    Pí na chodníku v areálu TU Berlín

    Takzvané Ludolfovo číslo má nově přes 31,4 bilionu číslic, dosavadní rekord z roku 2016 byl 22 bilionů číslic. Překonala ho zaměstnankyně firmy Google z Japonska Emma Haruka Iwao a pomohla jí k tomu služba cloud computing.

    Na výpočtu pracovalo 25 virtuálních počítačů celkem 121 dní. Pí je hodnota, která udává poměr obvodu kruhu k jeho průměru. Jeho začátek 3,14 je dobře známý, celé číslo je ale nekonečně dlouhé. Prodloužení známé sekvence navíc není vůbec snadné, protože se neřídí žádným vzorcem. Iwao prý byla číslem pí fascinována již od svého dětství a doufá, že její současný rekord není konečný. Sama by ho ráda v budoucnosti ještě navýšila. Snaha o prodloužení čísla je dlouhodobou zábavou matematiků, nemá ale příliš praktické využití. Například agentura NASA z něho používá pouze 15 číslic.

  • Úzkostí z matematiky trpí i prvňáci, ukázala studie

    15. březen 2019
    Kalkulačka - matematika

    I šestileté děti můžou pociťovat strach, vztek a zoufalství z matematiky. Ukázala to studie pedagogické fakulty a centra pro neurovědu ve vzdělávání univerzity v Cambridge.

    Výzkumníci pracovali s téměř třemi tisíci školáky ve Velké Británii a Itálii. Úzkost z matematiky a její příčiny zkoumali u žáků pomocí podrobných rozhovorů. Píše o tom britský deník Guardian. „Necítil jsem se dobře, byl jsem opravdu vyděšený,“ popisoval své pocity jeden ze studentů základní školy po hodině, na které děti s učitelem probíraly zlomky.

    Spoluautor studie Ros McLellan tvrdí, že úzkost z matematiky je emocionální reakcí, která školáky postihuje obzvlášť silně. „Mladší děti nebudou chtít kvůli hodinám matematiky do školy chodit, bývají uplakané a rozrušené.“ Podle studie panuje mezi žáky obecný pocit, že matematika je ve srovnání s jinými předměty příliš těžká. Klíčovou příčinou úzkostí jsou špatné známky, tlak při testování a matoucí mix různých výukových metod. 

    Děti při hodinách matematiky zažívají nejen pocity strachu, napětí a frustraci, ale také fyzické symptomy. Patří mezi ně zrychlený tep srdce, sevřený žaludek a neschopnost se nadechnout.

    Úzkostem z matematiky se věnuje i tři roky stará česká diplomová práce s názvem Strach v úkolové situaci v matematice. Pomocí dotazníku mapovala prožitek strachu při vypracování dvou matematických úkolů u osmáků. Ukázalo se, že testová úzkost a strach negativně ovlivňují výkon žáka. Školáci si při těchto situacích navíc méně věří a strach je provází nejen při psaní testu nebo úkolu, ale také před a po hodnocení jejich úspěšnosti.
    Autoři britské studie vyzývají učitele a rodiče, aby tyto problémy začali řešit co nejdříve. Věnovat by se tomu měli podle výzkumníků i politici, kteří mají na starosti školství. Emocionální bloky totiž můžou u dětí negativně ovlivnit jejich vzdělávací potenciál.

  • Básník vytvořil videohru z prostředí ruského sídliště, ve které není co dělat

    15. březen 2019
    Básník vytvořil videohru z prostředí ruského sídliště, ve které není co dělat

    Je noc a vy se ocitnete v malém potemnělém bytě na ruském sídlišti. Venku sněží a ulice osvětlené pouličními lampami a neony nad vchody do obchodů jsou liduprázdné. V této tísnivé atmosféře začíná hra vytvořená herním vývojářem Alexandrem Ignatovem a básníkem Iljou Mazem.

    Hra s názvem It’s Winter posbírala řadu pochvalných recenzí od novinářů i hráčů, a to i navzdory tomu, že nemá žádný příběh a hráč v ní nemá žádný konkrétní úkol. Ve virtuálním světě si můžete usmažit vajíčka, poslechnout rádio, vykoupat se nebo vynést odpadky. Můžete se také jít projít po zasněženém sídlišti. Obchody jsou ale zavřené a hřiště prázdné. Nikde nikdo. Hra je takzvaným sandboxem neboli hrou s otevřeným světem, ve které hráč může jít, kamkoliv chce, a interagovat s herním světem. Vývojářský tým hru označuje jako postsovětské, smutné 3D, kde „na vás nic nečeká: není zde žádná šance dostat se ven, žádné místo pro dobrodružství, ani úchvatný příběh“. Můžete si jen užít precizně vymodelovaný pochmurný mikrosvět ruského předměstí. „Jako objetí nádherné melancholie, kterou cítíte v kostech jako mrazení,“ popisuje atmosféru hry jedna z uživatelských recenzí na internetovém obchodu Steam. Řada jiných hráčů ale hře vyčítá, že vlastně není hrou v pravém slova smyslu, neboť je zde opravdu jen málo věcí, které hráč může dělat. It’s Winter byla vydána jako součást většího projektu Ilji Maza, který zahrnuje také knihu, divadelní představení, krátký film a hudební album. Vývojáři na svém Twitteru nedávno oznámili, že na cestě je také letní verze hry.

  • Uzhhorod Modernism vám ukáže, kde v Užhorodu najít zajímavé meziválečné stavby

    15. březen 2019
    Dočasná budova Zemského úřadu, rondokubismus, 1924, architekt Alois Dryák

    Na začátku března zahájily činnost internetové stránky iniciativy Uzhhorod Modernism.

    Je to vlastně interaktivní průvodce po užhorodské meziválečné modernistické architektuře. Návštěvníkům nabízí mapu, kde jsou vyznačeny nejzajímavější objekty, dále pak články o jednotlivých významných objektech (těch je zatím na stránkách 20), texty věnované různým užhorodským čtvrtím, sekci o materiálech a technologických postupech typických pro meziválečnou architekturu a také medailonky československých architektů. Další budovy a témata mají na stránkách přibývat. Kromě ukrajinštiny jsou samozřejmě plně funkční i v angličtině. V letech 1919 až 1939, kdy bylo dnešní Zakarpatí součástí Československa, v Užhorodu vznikla řada výrazných a kvalitních budov – najdeme tu rondokubismus, tradicionalismus, neoklasicismus i funkcionalismus. Mezi jejich tvůrce patřili architekti Josef Gočár, Jan Gillar, Jaroslav Fragner nebo Ľudovít Oelschläger. Adolf Liebscher mladší tehdy vypracoval částečný generální plán a urbanistickou koncepci města. V jejím rámci vznikla vládní čtvrť Malé Galago a několik kolonií obytné zástavby. „Nálady převažující v mladém státě, který chtěl celému svět dokázat svou demokratičnost, rychlý rozvoj, humanismus a sílu, se odrážely i v architektuře: státní zakázky vyhrávaly zpravidla avantgardní projekty,“ píší zakladatelé iniciativy, historikové architektury Lina Dehťarova a Oleh Olašyn v úvodu k tematickému článku na ukrajinském publicistickém webu Livyj bereh. Promyšlenými urbanistickými zásahy českoslovenští architekti ovlivnili podobu celého města. Sdružení Uzhhorod Modernism ve městě působí už několik let. Jedním z jejich hlavních cílů je dosáhnout zápisu čtvrti Malé Galago na seznam světového dědictví UNESCO. Od začátku loňského září členové iniciativy také bojují proti necitlivé rekonstrukci nábřeží v centru města – ta by mimo jiné mohla ohrozit lipovou alej, jež se na místě nachází už od roku 1928.

  • „Týká se to nás všech,“ říkají Britové, kteří vyměnili běžné povolání za boj s klimatickou změnou

    14. březen 2019
    03519745.jpeg

    „Kdybyste mi před lety řekli, že budu ekologický aktivista, asi bych se vám vysmál,“ říká Chay Harwood, mladý přistěhovalec, který donedávna řešil hlavně to, jak sehnat peníze na jídlo a zaplatit účty. 

    Zajímala ho práva menšin a sociální nerovnost. Starost o životní prostředí přenechával spíše starším lidem ze střední třídy.

    Pak se ale zapojil do hnutí Extinction Rebellion (Povstání proti zániku). „Uvědomil jsem si, že ekologická krize se týká nás všech a právě na lidi z národnostních menšin, jako jsem já, dopadne nejdrtivěji,“ řekl listu The Guardian. „Lidé z hnutí opravdu chtějí něco dělat. Nebojí se spát na zemi v kancelářích, pracovat do čtyř do rána, běhat po Londýně v dešti, blokovat silnice. Být součástí toho je neuvěřitelně inspirativní, po úspěšné akci je mezi námi cítit úplná elektrizující atmosféra,“ dodal. Na druhou stranu je pro něj boj za životní prostředí také emocionálně vyčerpávající. „Když jsme blokovali silnice, viděl jsem, že komplikujeme život lidem, kteří se jen chtějí dostat do práce, i proto se teď snažíme dělat akce, které mají dopad přímo na elity, které se podílí na vytváření ekologických škod,“ vysvětlil pro Guardian.

    Zítra se Harwood společně s celým hnutím Extinction Rebellion hodlá zapojit i do studentské stávky za zlepšení klimatu.

    Studentskou stávku proti změně klimatu podpořilo více než sto českých vědců

    Fridays for Future v Berlíně

    Čeští vědci dnes vydali prohlášení, ve kterém vyjadřují podporu klimatické stávce připravované středoškolskými studenty. Své podpisy k němu připojilo více než 100 akademiček a akademiků. Iniciátorem prohlášení je fyzikální chemik profesor Pavel Jungwirth z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.

    Proti znečištění životního prostředí se snaží bojovat i Rosamund Adoo-Kissi-Debrah. V roce 2013 ztratila dceru, která zemřela na záchvat astmatu. „Ptala jsem se doktorů, chtěla jsem odpovědi, nikdo mi ale nedokázal vysvětlit, proč zemřela. Lékaři jen řekli, že něco bylo ve vzduchu. Byla alergická na pyl, ale odborníci vyloučili, že by zemřela kvůli tomu, nedali mi žádnou odpověď,“ řekla Debrah Guardianu. Posléze založila organizaci Ella Roberta Family Foundation. Za cíl si dala šířit povědomí o znečištění ovzduší a jeho dopadech na zdraví dětí. Věří, že tím zachrání lidské životy.

    „Nikdy předtím jsem o znečištění ovzduší nepřemýšlela, když jste vědec, nemusí to pro vás být překvapivé, ale já jako obyčejný člověk jsem o tom nic nevěděla. Snažím se lidi v této oblasti vzdělávat,“ dodala.

    Kompletní příběhy Chaye Harwooda, Rosamund Adoo-Kissi-Debrah a dalších osmi britských aktivistů, kteří se snaží bojovat proti znečištění planety, si můžete přečíst v angličtině na webu listu The Guardian.