Vica Kerekes není žádné „bábetko“

Jak je to s tím tvým exoticky znějícím jménem Vica?
Vica to je jako Eva, Evica, Vicuška. A je to taková přezdívka v maďarštině. V Maďarsku totiž už působí velmi talentovaná herečka Eva Kerekeš. A u nás panuje takový zákon. Když přijdeš ty na plac jako druhá, tak si to jméno musíš změnit.

V tvém životopise najdeme přijímací zkoušky na policejní akademii – jak k tomu došlo?
Ano, mám to tam, ale určitě ne kvůli tomu, abych byla zajímavější. Když jsem skončila gymnázium, tak jsem si neuměla vybrat jedno povolání na celý život. Takže jsem doma řekla, že chci chvíli počkat, užívat si ten rok po střední a rozmyslet si, čím chci být. No a v novinách jsem objevila článek o tom, že se otevírá nová policejní akademie s pětiletým studijním programem. A já v sobě vždycky měla pocit pro spravedlnost, lezla jsem jako malá po stromech, měla jsem ráda akční věci. Tak jsem si řekla, že to prostě chci zkusit.

Ta policejní akademie nakonec nevyšla. Jak se z pocitu pro spravedlnost vyvinula touha po herectví?
Já jsem to herectví měla vlastně vždycky nějak vedle sebe. Hrála jsem už jako malá, protože moje maminka byla amatérská divadelní režisérka. Vyrůstala jsem obklopená herectvím a vždycky jsem to brala jako potěšení. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se stala herečkou. Já jsem si totiž vždycky myslela, že herečky jsou nemravné ženy, které mají milence a nemají pořádnou rodinu. Možná jsem se už tehdy bála, že pokud se herectví stane mým povoláním, tak ztratím tu radost.

Bylo po škole těžké se uplatnit jako mladá herečka?
Já jsem se na herectví přihlásila vlastně trochu na zkoušku. Rozhodla jsem se, že budu pozorovat sama sebe a taky to, co se mnou tahle profese dělá. Asi to byla správná volba, ve třetím ročníku už jsem měla první nabídku točit film.

Kdy jsi poprvé točila v České republice?
Poprvé jsem hrála v českém filmu v Nestydovi a to mě režiséru Hřebejkovi dohodila jedna slovenská agentura a já jsem uspěla. Tohle byl můj první most do České republiky.

Patříš k mladé generaci slovenských hereček, které sklízejí úspěch u českého filmu? Čím to podle tebe je? Vnímáš nějaké rozdíly v přístupu k herectví?
Vím, jak vypadá studium herectví na Slovensku. Pedagogové tam kladou velký důraz na to, abychom pracovali s pocity, aby všechno šlo z našeho nitra. Nevnímám ale výrazný rozdíl mezi česko-slovenským herectvím. Vždyť jsme vyrůstali bok po boku, tvořili spolu a teď díky bohu spolu zase tvoříme. Opravdu nevím, proč čeští režiséři obsazují slovenské herečky. Možná proto, že nemáme bariéry. Je blbé říct, že se nebojíme dávat najevo svoje city. Ale stejně si myslím, že je to jen taková aktuální vlna a může se to hodně rychle změnit. Je taková doba. I režiséři pořád hledají něco nového. V téhle době si pořád hledáme něco nového a nejsme spokojení.

Poslechněte si celý rozhovor s Vicou Kerekes.