Viktor Kolář: Vidět i fotit svět bez autocenzury
Galerie hlavního města Prahy pořádá v Domě U Kamenného zvonu velkou retrospektivní výstavu fotografa Viktora Koláře. Vedle jeho typických fotek z Ostravska jsou k vidění i práce, které vytvořil během emigrace v Kanadě, ale taky fotografie z posledních tří let.
Viktor Kolář je fotografem světového věhlasu, ovšem u nás bylo jeho přijetí dlouhou dobu poměrně komplikované. „Pořád byl odsouvaný na Ostravsko, spojovaný s ostravským tématem. Jeho osobitost a vůbec fotografické kvality a přínos jsou potvrzovány až v posledních letech,“ říká kurátorka výstavy Pavlína Vogelová. Až po padesátileté kariéře se tak Kolář stal nositelem ocenění Osobnost české fotografie roku 2010.
„Hlavním tématem, které Viktora Koláře provází, je Ostrava. Ale není to v žádném případě její glorifikace. Je to téma, které otvírá bezpočet dalších témat, která můžeme vztáhnout na jakékoli teritorium, jakékoli místo. Je to obecně umělecké dílo o člověku, o přírodě, o jeho psychice, o stavu a vnímání jedince, národa, společnosti,“ dodává Vogelová.
Výstava představuje Kolářovo ostravské období do roku 1968, fotky z následné pětileté kanadské emigrace i z období po návratu do Ostravy v roce 1974. Podle jeho slov mu retrospektiva dává příležitost zhodnotit vlastní práci dnešním, zkušenějším pohledem, který je oproštěn od sentimentality nebo líbivosti. „Musím se vymezit vůči vlastní tvorbě, kterou jsem dosud vystavoval, abych ji nějakým sevřeným způsobem dostal do tvaru, který je teď tady,“ říká Kolář.
Zatímco své ostravské období před emigrací charakterizuje autor jako romantické a zčásti i amatérské nalézání krásy kolem, zkušenost z Kanady, kam odešel po skončení Pražského jara, vnímá spíš jako hledání sebe sama. „Musel jsem se do toho světa nějak zapojit, hledat, co jsem vlastně chtěl dělat mezi těmi lidmi tam. Zároveň jsem neuměl jazyk, nechápal jsem ty odlišnosti,“ popisuje Kolář svou zkušenost z několikaleté emigrace. „Takže to bylo o budování osobnosti, hledání toho, kdo jsem já, o schopnosti rezistence, udržení si nějaké kvality. Udržet si jakýsi čistý pohled na věci, hledat způsob, jak bez autocenzury svět vidět i fotit.“ V Kanadě a USA se seznámil s tamními známými fotografy – Cornellem Capou, Michaelem Semakem nebo Williamem Ewingem.
Přesto se v roce 1973 rozhodl vrátit do Československa, mezi několika důvody svou roli hrálo i množství negativů ze 60. let, které tu ukryl. Doma ho čekal podmínečný trest, protože se na něj nevztahovala prezidentská amnestie pro exulanty z ekonomických důvodů. „Když jsem se vrátil, byl jsem rozhodnutý fotit, což jsem od začátku dělal. Vedle existenciálních problémů, rodiny, nedostatku peněz, jsem pořád udržoval jakýsi rytmus tvorby. Chodil jsem ven, po práci na směny, toho jsem se nikdy nevzdal. Ale zase když jsem se ponořil do té reality tady, tak jsem se polekal. Říkal jsem – proboha, co to je?“
V souvislosti s retrospektivou, kterou můžete vidět do 29. září, vyjde u vydavatelství KANT po velké Kolářově monografii Ostrava i menší kniha Canada.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
