Vinyla: Poprvé (a na poslech)

02575126.png

V sobotu proběhlo v brněnském klubu Fléda vyhlášení výsledků prvního ročníku ceny hudební kritiky Vinyla – a slavnostní události byl přítomen i redaktor Honza Bárta.

Symbolické zlomení vinylu coby hlavní ceny – tak byla v sobotu 10. března pokřtěna cena hudební kritiky s příznačným názvem Vinyla. Předávání desek s obalem od malíře Josefa Bolfa proběhlo v poměrně solidně naplněném brněnském klubu Fléda. O nezbytnou hudební složku se postaraly kapely WWW, Please The Trees, Gurun Gurun a poněkud rozpačitě působící sólo projekt Kittchen, který byl ostatně jedním z nominovaných v první kategorii Objev roku – černý vinyl ale nakonec putoval do rukou kapely Fiordmoss.

Poslechněte si rozhovory s hudebními kritiky a členy poroty Vinyly Karlem Veselým, Janou Kačurovou, Antonínem Kocábkem a Tomášem Procházkou z vítězné kapely B4.

Samotné vyhlášení cen v režii hudebních kritiků Karla Veselého a Aleše Stuchlého místy připomínalo pěstírnu menšíkovského humoru – v televarietně-asociační show představili formou žoviálních fotografií, videí i hudebních ukázek všechny nominované interprety a projekty. V porovnání s klasicky strojeným stylem předávání skoro jakýchkoliv cen tak slavnostní večer Vinyly rozhodně nepůsobil unyle – a to samo je poměrně zásluhy hodný počin. Na kategorii Počin roku to však tentokrát nestačilo – a cenu v ní si odnesl dle míry potlesku zaslouženě kolektiv A.M. 180 za pořádání festivalu Creepy Teepee.

Cenu za Desku roku si nakonec odnesla po hudební stránce poměrně obtížně zařaditelná formace B4 kolem multitaskingového muzikanta Tomáše Procházky (je rovněž členem Gurun Gurun, se kterými na Vinyle zahrál) za improvizovaně-hypnagogický výlet do reálného socialismu – desku Didaktik Nation Legendary Rock.

Samotné ospravedlnění vzniku ceny a existence ceny Vinyla, a ve stejné době vzniklé ceny Apollo, jejíž vyhlášení už proběhlo, je pak, vedle výběru nominovaných a oceněných, tématem širší diskuse mezi hudebními kritiky a publicisty. Přes počáteční obavy se nakonec ukázalo, že i přes podobnou vizi a záměr spolu nemusejí dvě nově vzniklé hudební ceny nutně kolidovat – a že vyhranění se vůči mainstreamu, byť zdvojené, a snaha zviditelnit zajímavé hudební projekty mimo střední proud, je samo o sobě dostatečnou justifikací pro Apollo i Vinylu, která už si teď své „poprvé“ odbyla také – a snad se ona „tradice“, kterou mínila založit, udrží. Bylo by pěkné si za pár let říci, že Vinyla se stále točí.