Vítejte v Gulagu! Virtuální procházka lágrem

27. listopad 2013

Občanské sdružení Gulag.cz se od roku 2009 zabývá sovětským vězeňským systémem Gulag. Jeho členové podnikli tři výpravy do severní tajgy, kde zkoumali tzv. Mrtvou trať, nedokončenou železnici, kterou v oblasti polárního kruhu ve 40. a 50. letech stavěli právě vězni Gulagu, a samotné vězeňské lágry, jejichž pozůstatky opuštěnou trať v divočině lemují. Výzkumníci právě spouštějí virtuální muzeum Gulagu.

„Nechali jsme se vysadit vrtulníkem u jedné meteorologické stanice uprostřed pustiny, kde žijí dva meteorologové. Odtud jsme se vydali 30 km směrem na západ po bývalém náspu té železnice. Museli jsme se prosekávat tajgou, brodit se močály,“ vzpomíná předseda občanského sdružení Štěpán Černoušek na poslední, zářijovou výpravu do oblasti Mrtvé trati, kterou zorganizoval. „Průchod tajgou byl náročnější, než jsme si mysleli. Největší problém jsou komáři a močály. Kvůli minimu komárů jsme jeli na konci léta. Zima tam ale přichází relativně brzo, teploty se už pohybovaly kolem nuly. Kvůli mrazu jsme nebyli schopni některé řeky přeplavat, museli jsme jít skrz divokou tajgu. Tam se bez mačet téměř nejste schopni pohybovat,“ dodává fotograf Pavel Blažek. Není divu, že výpravy se účastnil i expert na přežití v divočině. Izolace těchto míst, obklopených neprostupnou tajgou, je zároveň důvodem, proč jsou pozůstatky některých táborů dobře dochovány.

Pokud tedy nezasáhne vyšší moc a baráky se nezbortí pod tíhou sněhu nebo neshoří při lesním požáru, jako se to stalo s původním cílem výpravy krátce před její návštěvou. Ta se musela se vším vybavením na zádech přesunout k pozůstatkům jiného, severněji položeného tábora. Při přesunu ale shořel motor u člunu. „A my jsme zůstali naprosto odříznutí od civilizace. Z bezpečnostních důvodů jsme s sebou nebrali satelitní telefon a obyčejný telefon vám je tam samozřejmě úplně k ničemu. Jste 250-300 kilometrůod nejbližší civilizace,“ vypráví Pavel Blažek.

03013858.jpeg

Po několika dnech bezmocného splývání po proudu řeky a zastávek u zbytků táborů rozebraných občasnými lovci a rybáři výprava našla pomoc a později dorazila do zachovalého tábora Barabanicha, který pečlivě zdokumentovala. „Měli jsme předem rozplánováno, kdo kdy půjde do jakého baráku, jaký bude postup procházení a focení, abychom něco nepoškodili nebo s věcmi zbytečně nemanipulovali,“ vzpomíná fotograf. Výprava nafotila tisíce snímků a natočila hodiny videozáznamu, měřila, zakreslovala, psala cestovní deník a v neposlední řadě pořídila přes 150 panoramatických fotek s obrovským rozlišením, ze kterých se postupně skládají virtuální prohlídky.

„Tady si můžete prohlédnout interiér vězeňského baráku. Každý barák byl rozdělený na dvě stejné poloviny se samostatným vchodem. V každé polovině byly palandy pro zhruba 40 až 50 vězňů, uprostřed jedna kamna,“ popisuje Štěpán Černoušek první výsledky zpracované dokumentace, které jsou k vidění na právě spuštěných stránkách gulag.cz. Do nejmenších detailů můžete prozkoumat exteriéry i interiéry budov včetně nalezených osobních předmětů a dokumentů, které v táboře zanechali vězni i věznitelé po Stalinově smrti a kvapném opuštění rozestavěné trati: „Toto je zajímavý dokument na ukázku, výkaz o plnění normy práce vězněm za každý měsíc. Když splnil normu na víc než 100 %, jeden den trestu se mu počítal za dva, zkracoval se mu trest. Vpravo je vždycky nové datum konce trestu.“

03013857.jpeg

Na jaře 2014 by na webu gulag.cz měly být kompletní materiály pořízené výpravou. Tím ale záměr výzkumníků, kteří spolupracují i se zahraničními institucemi, nekončí. „Myšlenka celého občanského sdružení je, že chceme dát prostor lidem z různých profesí, aby vznikla platforma pro ty, kteří se fenoménem Gulagu zabývají, abychom mohli sdílet informace a spolupracovat,“ uzavírá Štěpán Černoušek.

Virtuální prohlídku Gulagu najdete tady.

autor: Robert Candra
Spustit audio