Vladimír Turner: Paralely mezi postkolonialismem a Českem jsou velké
Vladimír Turner se nebojí zásahů do veřejné sféry, naopak o ně usiluje. Ať už ve svých dílech UFF nebo ARTMASNA představuje nekompromisní přístup k řešení společenské aktivity. Po studiích na FAMU odcestoval na stáž do Buenos Aires, poté se vrátil, začal studovat na UMPRUM a odjel znovu do Valencie.
Tématem rozhovoru s českým umělcem však nebyly jen rozdíly mezi zahraničními městy a Prahou, ale zejména jeho nová dokumentaristická esej WHITE BLACK. Filmový portrét mladé Australanky Alany Victorie Hunt, která je kurátorkou v uměleckém centru aboridžínské komunity, kde bílí „nepůvodní“ zaměstnanci pracují s aboridžínskými umělci, kteří díky boomu úspěšně prodávají svá díla. Ta vyprávějí historii jejich národu Gija. Alana Victorie Hunt se snaží ve snímku WHITE BLACK vyrovnat se složitou historií světadílu, ve kterém žije a který se snaží své problémy skrývat.
Na rozdíl od jiných dokumentaristů se nebojí přiznat moment filmové manipulace. K jaké manipulaci ale skutečně ve filmu došlo? „Nejvíc je to manipulovaný tím, že jsem v té komunitě byl pouze deset dní,“ říká Turner. Snímek WHITE BLACK máte šanci vidět 6. února ve Studiu Béla, kde by měla po snímku následovat diskuse se sociologem Ondřejem Lánským a radikálním sociálním pracovníkem Tomášem Malíkem.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.