Všichni tví mrtví: Impotentní autority
Prosťáček z farmy Santoro má nápadně hezkou ženu, malého syna, několik kohoutů a kukuřičné pole, v němž jednoho slunečného dne najde hromadu zhruba 50 mrtvol, které tam kdosi přes noc vyvezl.
K smrti vystrašený utíká do nejbližšího města, aby upozornil autority. Nikdo však nechce poslouchat. Jsou komunální volby a navíc je Santoro všem pro smích – šilhá, žena ho podvádí a příliš rozumu také nepobral. Když už někdo vyplašeného venkovana vezme konečně na vědomí, je to jen proto, aby se hromada mrtvol změnila v nepříjemný politický problém, jehož je třeba se zbavit.
Kousavá alegorie Všichni tví mrtví režiséra Carlose Morena reflektuje morální rozvrat kolumbijské společnosti, v níž se autority potýkají s dědictvím drogových válek i vlivem mafiánských kmotrů a kde náhlá zmizení nevinných lidí patřila ke koloritu doby. Úhledná kopa mrtvých těl však nepředznamenává tragédii, ale mnohem spíše frašku. Po úvodním šoku nastupuje pásmo absurdních a satirických výjevů, v nichž se lokální autority – policie, starosta, ale i představitel médií a zástupci humanitární organizace – pokoušejí s celou situací vyrovnat, aniž by to výrazně zasáhlo do jejich zájmů.
Rolník Santoro s hrubou, nechápavou a věčně ustrašenou tváří divadlu statuje s celou svou rodinou, neschopný jakkoli opustit roli vysmívaného a ponižovaného idiota. Ostatní postavy si na něm vybíjejí svou frustraci z nemohoucnosti. Starosta závisí na libovůli lokálního kmotra, policejní zástupce na libovůli starosty, novinář na tom, že mu autority odmítají dát jakékoli informace. V impotentním mocenském vakuu tak překvapivě aktivní roli plní povalující se nebožtíci, kteří otevírají oči, strnule sledují dění kolem sebe, někdy dokonce povstanou a jako antický chór ztělesňují tichou výčitku.
Šikana, pasivita obyčejných lidí i směšné marionety mocných představují motivy výrazně přesahující lokální kontext. Ačkoli jsou Všichni tví mrtví ukotveni v místních reáliích, právě zdůrazněná teatrální stylizace a fraškovitost otevírají film širokému porozumění – a nutno říct, že Morenova satira vystihuje falešné divadlo moci, korupce i krizi politické autority zcela nezávisle na prostorovém a časovém zakotvení. Absurdita jednotlivých situací, výsměch plynoucí z čisté frustrace i prolamování tragických momentů do hořké komediálnosti činí z filmu obecně výstižný kód deziluze a sílící frustrace z představení, jehož jsme často znechucenými a poníženými aktéry.
Přitom je však nutné docenit rafinovanost, s níž je alegorie spojena s konkrétním příběhem. Všichni tví mrtví netonou v přílišné angažovanosti, nerozplývají se v nadbytečné metaforičnosti. Jejich aktéři jsou jasně charakterizovaní, prostředí je sugestivně realistické a jednotlivé symboly (především zápas dvou kohoutů, které v panice Santorova rodina zapomene přivázané v domě) vyvěrají zcela ústrojně z dění.
V této souvislosti tak lze vzpomenout podobně vydařené politické alegorie posledních let – Moje štěstí Sergeje Loznici a Zemi nikoho Danise Tanoviče. I v případě Morenových Mrtvých můžeme hovořit o funkčním sepjetí konkrétního příběhu a symbolického přesahu. Navíc vzhledem k dění v české politice z poslední doby s velmi výrazně hořkou dochutí. Je cosi skličujícího na tom, poznávat jasné kontury domácí situace v podobenství o zemi donedávna rozvrácené drogovou válkou.
Hodnocení: 80 %
Všichni tví mrtví (Todos tus muertos)
Carlos Moreno, Kolumbie, 2011, 88 minut
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
