Wabi Daněk: Ďáblovo lehce zbloudilé stádo

02739495.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02739495.jpeg

Nový, současný kabát starým písním uchystala studiová kapela, kterou sestavil bubeník David Landštof z předních instrumentalistů kolem písničkářského veterána Wabiho Daňka. Pokusila se oživit zašlou slávu trampského a folkového zlatodolu na ambiciózní novince, která dostala název Ďáblovo stádo. Podařilo se autorům dosáhnout kýženého výsledku?

Tenhle nápad měl takřka geniální parametry. Vzít folkový a trampský zpěvník, to nejoriginálnější, čím se může naše vlast z moderní hudby pochlubit, a oprášit jeho zašlou slávu pro novou generaci posluchačů. Tvrdit na vlnách Radia Wave, že tím nejosobitějším artiklem je zrovna folk, je sice hodně troufalý názor, přesto když přihlédnete ke komunistickému marasmu 20. století, byla to právě tato oblast populární hudby, jíž se ze strany vládnoucího režimu házely klacky pod nohy asi nejméně.

Dohromady s prvorepublikovou masovostí trampingu, jemuž železná opona ještě ubrala „zahraniční“ konkurenci, měl folk ideální živnou půdu k rozkvětu. Ruku na srdce, kdo z vás alespoň jednou neseděl u táboráku a buď aktivně, nebo jen pasivně se oddával „trampské poetice“?

02739496.jpeg

Iniciátor projektu, bubeník David Landštof,se inspiroval letošním stoletím domácího skautingu, vzal po letech do ruky trampský zpěvník a nápadem zmodernizovat zlidovělý trampský zlatodol nadchnul nejen své vrstevníky z řady ostřílených instrumentalistů, ale i písničkářského veterána Wabiho Daňka. Znovu vše na jedničku, přesto u výsledné podoby, která dostala název Ďáblovo stádo, vyvstává u poslechu několik nepřehlédnutelných otazníků.

Autoři projektu dobře sledují současný folkový boom především ve Spojených státech, kde Johnny Cash nebo bluesoví matadoři mají respekt i u rockového publika. Pokud chtěli dosáhnout podobného efektu, měli projekt postavit spíše na osobě samotného Wabiho Daňka. Z jeho diskografie by se dala sestavit podobně reprezentativní kompilace. Takto je osoba charismatického zpěváka v projektu důležitá, ale pouze v podobě „čestného kapitána“ interpretujícího předvybraný seznam trampského „best of“.

Osobně mám problém také s tím, jakým způsobem nakonec celý komplet zní. Je pravdou, že folk má ke country asi nejblíže, přesto pokud mělo „omlazení“ dopadnout takto, pak zřejmě nedosáhne dál než právě k příznivcům tohoto proudu. Proč v každé skladbě musí znít steel kytara či bendžo? To znamená nástroje, které písničky automaticky hodí mimo hlavní proud. Navíc dát na jednu hromadu prvorepublikové šlágry i folkové hity 60.–70. let, swingující románky, nebo skladby, které ve spodním tónu nesou jistou deziluzi tehdejší společenské situace, taky nebyl ve výsledku nejlepší nápad.

Přesto znovu opakuji, že prvotní nápad dodat ztracený lesk silné domácí folkové historii by se měl Davidu Landštofovi pozlatit. Bohužel nevzala si ho do rukou osvícená osobnost s dostatečným rozhledem a odstupem, s jakým v Americe posvětili podobná alba Rick Rubin nebo T-Bone Burnett. Ti totiž ke starému materiálu přistoupili nejlépe, jak mohli. Rekonstruovali jako archeologové, to znamená, že nános tendenčních aranží osekali na samotnou kostru a pouze k ní přišpendlili pár moderních drobností. Víc folková písnička opravdu nepotřebuje.

02739497.jpeg

Proto na Ďáblovu stádu tak září nejtišší momenty v podobě balad Laredo a Hudsonský šífy. I do houpavé podoby přeměněná Dawson v neilyoungovském duchu ukazuje směr, kterým by se mělo postupovat napříště. Kdo tedy zdvihne v základu kvalitní, přesto lehce špatným směrem vrženou rukavici? V případě dobrého výsledku může, a to je můj soukromý odhad, čekat popularitu ne nepodobnou Nohavicovu výbornému Divnému století.

Wabi Daněk –Ďáblovo stádo (Universal Music, 2012)