Wiley: Zápisky sympatického šílence
Hyperaktivní britský producent a rapper Wiley vydal na počátku roku další desku. A rozmáchl se hned k dvoualbu nazvanému Evolve Or Be Extinct.
Před deseti lety vydal tehdy třiadvacetiletý beatmaker a rapper Wiley na singlu svůj Eskimo riddim, ledově chladnou instrumentálku, jejíž nervní beaty připomínají zlověstný tanec na křupajícím ledě. Když do ní v londýnských klubech začali sypat svoje texty rappeři, z žánru UK Garage se začal pomalu vylupovat grime jako svébytná britská odpověď na americký undergroundový hip hop. Praotce žánru brzy překonal jeho vlastní žák Dizzee Rascal, zatímco Wileyho kariéra se v dalších letech ocitla na horské dráze mezi undergroundem a popovým mainstreamem. Teprve na svém devátém studiovém albu Evolve Or Be Extinct konečně Wiley našel vhodnou polohu mezi oběma póly.
Za posledních osm měsíců vydal Wiley dvě studiové desky, tři EPčka a své fanoušky na Twitteru ještě obšťastnil několika kolekcemi nepoužitých beatů. A že mu nejspíše pořád nechybí další nápady, tak Evolve Or Be Extinct – vydané na jeho narozeniny 19. ledna – je dokonce dvojalbum s 22 skladbami a stopáží přes 71 minut. U jiného by maniakální pracovní tempo mohlo zrodit jen hrstku nedodělků, Wileymu paradoxně rychlá práce prospívá – nakonec grime se pyšní minimalistickými, bezmála punkovými technikami a Wileyho tříminutovým miniaturám většinou stačí jednoduchý nápad a ani s rapem se dvakrát nepáře. Což je docela kontrast oproti jeho předchozím velkým deskám jako Treddin' on Thin Ice, Playtime Is Over nebo loňské 100% Publishing, kde se za každou cenu snažil dostát své pozici žánrového inovátora, anebo naopak dělat hity. Tlak, který ho jeden čas dokonce přiměl k přemýšlení o konci kariéry, je v roce 2012 pryč. Grime už není žhavý undergroundový trend a jeho žebříčková fúze je taky trochu loňská vesta – Wiley tak mohl bez zbytečného stresu z jedné či druhé strany udělat desku, která především odhaluje jeho excentricitu.
Ať už se inspiruje v rytmech soca (Miss You), zámořském minimalismu à la Mr. Collipark (This Is Just An Album), nebo tvoří podvratné anti-singly (Link Up, Boom Blast), vždycky je v tom zvláštní pouliční rošťáctví kombinované s punkovým přístupem charakterizovaným heslem „I don't give a fuck“. Ani spolupráce s Markem Pritchardem v Scar a Money Man z této linie nijak výrazně nevybočují a jediným vyloženým přešlapem je pseudo-osmdesátková odrhovačka Only Human se sladkým dívčím vokálem. Evolve... je určitě Wileyho nejzábavnější deska a mám pocit, že skvěle se při ní bavil i její autor. Nakonec na albu najdete třeba i čtyřminutový skit Customs, v němž Wiley hraje zkouřeného jamajského turistu, anebo vtípek Can I Have A Taxi Please, v němž si utahuje ze sociálních rozdílů.
Nejcharakterističtější skladbou desky je určitě Weirdo, ve které se Wiley do jednoduchého beatu přiznává „Jsem podivín.“ Což je něco, co už nepochybně zjistili čtenáři jeho monologů na Twitteru. „Nežijeme na stejný planetě,“ říká sympatický šílenec z Londýna ve stejné skladbě a já si nemůžu nevzpomenout na jiné britské excentriky, jako jsou Syd Barrett nebo třeba Robert Wyatt. Jakkoliv jsou samozřejmě hudebně někde úplně jinde, dost možná jsou to obyvatelé stejné planety jako Wiley. Evolve Or Be Extinct rozhodně není přelomovým albem svého žánru, spíše pozdní majstrštyk veterána.
Wiley – Evolve Or Be Extinct (Big Dada, 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
