Yeah Yeah Yeahs, proklatě ostrý začátek prázdnin

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Když jsem se v novinách dočetl, že Českou republiku v těchto dnech svírá nečekaně vlhké podnebí, netušil jsem, že realita vůkol bude slaboučkým čajíčkem oproti nefalšovanému tropickému prostředí, které panovalo ve středu 1. července 2009 v pražském klubu Roxy na koncertě Američanů Yeah Yeah Yeahs.

Yeah Yeah Yeahs|foto: Press kit

Bylo vyprodáno. Ale ani tato skutečnost automaticky neznamená, že se večer pokaždé vydaří. Kapelu může odpravit příšerný zvuk (viz Ladytron), publikum přijde na kapelu spíše ze zvědavosti a s postojem "tak se ukažte hvězdy" (viz Biosphere) nebo se energie obou stran barikády jednoduše minou (viz. CocoRosie na festivalu Colours Of Ostrava). Ještě během energického setu předskokanů Comanechi, kteří předvedli jinou variantu rockování v úsporném složení basa + bicí, nebylo jasné, zda se vyšroubované očekávání obecenstva, které se v Čechách dočkalo vysněných miláčků úplně poprvé, stane skutečností. Obezřetnost navíc podpořila nedávná zkušenost kolegy Tomáše Turka, který z berlínského koncertu Yeah Yeah Yeahs odjížděl se smíšenými pocity.

Katastrofální scénáře se pro tentokrát nekonaly. Ba naopak. Už nástup, odehrávající se více v režii novinek z letošní desky It's Blitz, napověděl, že dnešní večer bude jízdou na zpěněné peřeji. Disko nálady, tu a tam podpořené vybuchujícími dělobuchy naditými rudými konfetami ve tvaru tvrdého Y, se střídaly se spíše postpunkovými momenty prvních dvou alb a spřátelených EP, které dominovaly druhé polovině setlistu. Charismatická a živočišná Karen O si během prvních vteřin zkušeně omotala publikum okolo prstu a drobnými převleky ho udržovala neustále ve varu. Už dlouho jsem nezažil tak, v dobrém slova smyslu, natěšené publikum, které reagovalo na každou uvedenou písničku. Z celého podařeného večera bych osobně vypíchnul ztišenou verzi Maps, na jejímž konci Karen zavrtala mikrofon hluboko do svého srdce. Jako druhý protipól na mě naživo zapůsobil přídavkový otvírák Heads Will Roll, který rozvlnil veškeré osazenstvo vyprodaného klubu Roxy.

Vím, že si domácí publicistická veřejnost už delší dobu stěžuje, proč koncerty takových kapel, jako jsou Yeah Yeah Yeahs, nejsou součástí line-upů našich letních festivalů. Upřímně, po včerejším zážitku si nedokážu představit, že by k takové symbióze, která tentokrát vznikla mezi kapelou a publikem, došlo na jakémkoli z letních open air festivalů české kotliny. Klubové kapely typu Yeah Yeah Yeahs patří v české realitě do klubů a promotéři jsou si této skutečnosti vědomi. Takový začátek letních prázdnin jsem věru nečekal. Překoná ho vůbec ještě něco?