Z malířky fotografkou. „New York mi pomohl najít samu sebe,“ říká Marie Tomanová
Když Marie Tomanová před šesti lety letěla do USA, doufala, že pro sebe najde nový prostor. V Česku ji opakovaně zklamávala zdejší atmosféra, nedostatek příležitostí i vztahy mezi umělci. Dnes má za sebou přes 17 výstav v newyorských galeriích, její snímky publikovaly časopisy i-D, VICE i Interview Magazine. V Czech Centre nedávno skončila Marií kurátorovaná výstava Baby I Like It Raw!, zaměřená na mládí postkomunistické východní Evropy. Tomanová představuje v české fotografii současný feministický proud, zároveň se ale všemu, co u nás vzniká, určitým způsobem vymyká.
Studovala vizuální tvorbu a následně malbu na FaVU v Brně, ale sexismus na fakultě ji podle jejích slov znechutil natolik, že se rozhodla odjet jako au pair do Ameriky. Nejdřív si však neuvědomovala, co přesně je na české akademické půdě v nepořádku. „Štvalo mě, jakou pozici měly holky v ateliéru na FaVU, ale neměla jsem žádné srovnání. Takže jsem ani nechtěla přejít jinam, protože jsem si myslela, že chyba je ve mně. Až tady v Americe mi po spoustě jiných zkušeností došlo, že to byl problém ve vedení ateliéru.“
Prosadit se v New Yorku
V nové zemi si prý uvědomila, že se může prezentovat jinak než dřív, a svou identitu začala vnímat jako tvárnou. Odlišné prostředí ji inspirovalo a zároveň podnítilo k fotografování autoportrétů. Vybírala si místa, se kterými cítila spojení. Podle svých slov se potřebovala nejdřív vidět, aby porozuměla sama sobě i novému okolí. „Chtěla jsem dokumentovat, jak se měním v prostředí. To, že se ze dne na den najednou objevíš v nové kultuře.“
Nejdříve v New Yorku fotografovala pro magazín Posture, její druhá fotosérie už byla součástí performance Go!Push Pops' v Brooklyn Museum. Postupně se začleňovala do místní umělecké scény. I díky tomu mohla v létě 2016 kurátorovat výstavu Youth Explosion: The New Bohemia v Českém centru, jejímž hlavním tématem byla energie mládí, odvaha experimentovat, identita a sexualita. Tomanová tu vystavovala i vlastní práce, ve kterých zkoumala tělo jako „formu, sílu odhalování, skrývání a něčeho mezi tím“.
Hledání identity
Tvárnost a proměnlivost identity se stala jejím hlavním tématem. Zajímá ji, do jaké míry identitu ovlivňuje gender, sexualita a kulturní prostředí, ze kterého pocházíme. Příkladem její práce na toto téma je Baby I Like It Raw!, výstava o dospívání v postkomunistických zemích východní Evropy. Marie se věnuje i dokumentování queer subkultury, typické jsou pro ni autoportréty. Kromě absolutní kontroly nad celým tvůrčím procesem je pro ni důležitá spontaneita, dlouho plánované aranže nebyly nikdy součástí její tvorby.
Fotí se v běžných prostorách, v nekonvenčních pozicích. „Důležité pro mě je, že nahota je nejpřirozenější možnost bytí, jsem to jen já a příroda, je to vlastně ta úplně nejčistší forma. Zaměřuju se na vztah mezi přírodou a tělem a na jeho protiklady nebo souznění.“
Stejně jako u práce fotografky Nan Goldin, kterou považuje za svůj vzor, je u Tomanové patrné napětí mezi intimním obsahem fotek a faktem, že jsou určené divákům. Portréty s tímto kontrastem vystavovala na podzim 2016 na výstavě Self-reflection v prostoru The Untitled Space, kde přes 20 umělkyň zkoušelo pojmout různé možnosti sebe-reprezentace jako prostředku pro reflexi sebe sama.
Zobrazit se podle sebe
Tomanová přiznává, že dominance mužů v umělecké sféře je stále patrná, zároveň ale říká, že už se to pomalu začíná měnit. Na rozmanitější prostředí New Yorku už si zvykla, líbí se jí, že tu umělci víc experimentují s médii a pohybují se mezi několika uměleckými prostředky. „V New Yorku jsem si uvědomila, že se člověk může zaměřit na libovolné médium, které mu zrovna vyhovuje. V Čechách jsem měla pocit, že když studuju malbu, tak musím být malíř a nic jiného dělat nemůžu, protože jsem to nevystudovala, a nedělám to proto tak dobře. Ale tak to vlastně vůbec není.“ Newyorský postoj nebát se být sám sebou Marii nejen baví, ale i inspiruje. Podobnou snahu o autenticitu lze vidět i v jejích fotkách, občas působí až syrově. Fascinuje ji i množství kultur, které se v New Yorku potkávají a míchají dohromady: „Energie tady je hrozně silná a kreativní. Člověk tu nemůže být nikdy ten divný, což vede k obrovské kreativní svobodě.“
Tomanová se snaží vystupovat proti převládající vizuální reprezentaci žen jako objektů mužského zájmu, proti fotografiím, které jsou tvořeny muži pro muže. Obrací internet ve svůj vlastní prostor, kde může své tělo zobrazovat výhradně podle sebe. V roce 2015 se zúčastnila výstavy Performing Digital-Disruption v prostoru AIR Gallery, kde byla řeč o kyberfeminismu a využití internetu jako uměleckého média. Kyberfeminismus chápe internet jako svobodný prostor nezasažený patriarchátem.
Nejen feminismus
Velmi štíhlá Marie s krátkými plavými vlasy neodpovídá archetypu dokonalé „ženské“ ženy. Nepózuje pro mužský pohled, je uvolněná, sama sebou. Téma sebepoznání posouvá do feministické, emancipační roviny, vyzývá nás, abychom se nestyděli za sebe a svoji nahotu. Zároveň se neoznačuje za „pouze“ feministickou umělkyni, podle jejích slov je toho v její tvorbě mnohem víc. Pro její styl je typický nekonvenční způsob práce a DIY přístup. New York ji prý naučil, že člověk může tvořit téměř všude, když zjistí, co chce dělat a za čím jít. „Pomohl mně nalézt sebe samu. Cítím se tu jako doma. Myslím, že to je ono.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.