Záchvat trvá pár minut, ale nikdy nevíte, jestli se nestane něco horšího. Jaký je život s epilepsií?

U Jana se epilepsie poprvé objevila ve třech letech. „Začalo to zakoukáváním se do jednoho místa, kdy jsem zároveň nevnímal, že na mě někdo mluví. Zabraly mi antiepileptika, ale následně se mi nemoc během puberty vrátila a pomohla mi až operace mozku – díky tomu, že jsem měl takzvaný ložiskový typ.“ Podle svých slov si dlouho nechtěl připustit, že je epileptik, dokud se neseznámil s jiným epileptikem s podobným životním příběhem ze Společnosti E.

„Když máte epilepsii a někdo jiný vám říká ‚neboj, to bude dobrý‘, tak ten člověk neví, co prožíváte,“ vysvětluje Jan a dodává, že jemu osobně hodně pomohla právě možnost probrat to s někým, kdo měl také osobní zkušenost s epilepsií a záchvaty. „Je dobré promluvit si o tom i s někým jiným, než jsou doktoři nebo rodina, která nemá zkušenost s tím, jak se po záchvatu cítíte, jak vám je.“

Jak například Společnost E pomáhá lidem s epilepsií? Která zaměstnání jsou epileptikům zapovězena? A je při pracovním pohovoru nebo přijímacích zkouškách na vysokou školu povinné uvádět, že je člověk epileptik? Poslechněte si celý rozhovor.