Žádné ženské umění neexistuje. S polemikou přichází výstava Feministická avantgarda 70. let

Birgit Jürgenssen: Nest, 1979
Birgit Jürgenssen: Nest, 1979

Radikální umělecká gesta, performance, práce s tělem, reflexe vlastní sexuality, ironie, snaha o společenskou změnu. To jsou některé tendence v umění žen od 70. let do poloviny následující dekády, které se rakouská kurátorka Gabriele Schor snaží shrnout v termínu feministická avantgarda a vepsat do kánonu dějin umění. Před vznikem sbírky Sammlung Verbund v roce 2004 se feministické umění válelo na půdách a ve sklepích bez většího zájmu galerií.

Ženské umělkyně se pomocí fotoaparátu, filmu nebo kresby pokoušely vymanit ze svazujících společenských norem. Na některých fotografiích doslovně ztvárňují boj s klecí. V sedmdesátých letech sice měly stejná práva jako muži, ale společenská očekávání je viděla spíš doma s dětmi, u plotny, žehlicího prkna a po vůli jejich mužům. O to těžší pro ně bylo prodávat umění a pořádat vlastní výstavy. Zapomenutý svět odboje proti patriarchátu se momentálně zastavil v Domě umění města Brna. Výbor z děl sbírky Sammlung Verbund je pod názvem Feministická avantgarda 70. let pátým rokem na cestě po světových galeriích. Kurátorka Gabriele Schor během patnáctileté badatelské činnosti shromáždila 900 děl od 180 umělkyň z celého světa. V Brně je k vidění asi jedna pětina.

Emancipace, ženskost a feminismus v módě: výstava „'33 - '29 - '36“

03782547_0.jpeg

„Když se žena směje, její šaty se musí smát s ní,“ říkávala francouzská návrhářka Madeleine Vionnet, známá jako královna šikmého střihu. Její oděvy přinášely volnost pohybu. Místo vycpávání, stahování a tuhých struktur kolem těla sledovaly její splývavé návrhy přirozené ženské křivky. Jedny z jejích slavných šikmo střižených šatů můžeme do 25. února vidět na výstavě v pražské galerii UM na Vysoké škole uměleckoprůmyslové – UMPRUM.

Jako doprovodný program k výstavě proběhla konference Feministická avantgarda (nejen) v česko-slovenských souvislostech, kterou pořádaly kurátorky a teoretičky z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Anna Vartecká a Vendula Fremlová. Jejich záměrem bylo otevřít debatu kolem umění žen mezi lety 1948 a 1989, které často svou tvorbu jako ženskou nebo feministickou dodnes nehodnotí.

„V roce 1993 udělala Věra Jirousová jednu z prvních anket, kde se ptala žen umělkyň na jejich vztah k feminismu a ženskému umění. Zazněl tam výrok, že žádné ženské umění neexistuje,“ cituje umělkyni Zorku Ságlovou Vendula Fremlová. „Především se u nás velmi silně prosazoval model určitého univerzálního, existenciálně položeného umění, které je prosté jakýchkoliv ideologických vazeb nebo vedlejších významů, jako je například čtení optikou genderu,“ dokresluje specifický česko-slovenský kontext Vartecká. Přesto se strategie a umělecké techniky žen v kapitalistických i socialistických zemích výrazně podobají. Výstava Feministická avantgarda 70. let bude v Brně probíhat do 24. února, pak se přesouvá do New Yorku, Barcelony a Berlína.

Proč se v česko-slovenském kontextu moc nemluví o feministickém umění? Co znamená feministická avantgarda? A proč bychom měli být všichni nakloněni feminismu? Pusťte si celou reportáž.