Zemřel Zdeněk Sýkora. Konec Linie s číslem 91.

Ještě před rokem jsem se v Městské knihovně Galerie hlavního města Prahy s neskrývaným úžasem podivovala nad sešity s nekonečnými číselnými kombinacemi, které od 60. let přesně utvářely struktury a trajektorie barevných linií, projevu tolik typického pro Zdeňka Sýkoru. Životní dráha světově uznávaného výtvarníka však byla toto úterý přerušena a za rovnítko napsána konečná číslice 91.

Zdeněk Sýkora se narodil v roce 1920 v Lounech. Mozaiku vlivů na umělcovo budoucí dílo vymezují tři pilíře, deskriptivní geometrie, výtvarná výchova a modelování, studijní obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Fascinace matematickým principem převedeným na plátno se však u Sýkory rodila pozvolna. Sýkorovu tvůrčí linii proto v počátečních úsecích významně formuje rodná krajina okolí Loun - zachycená bez příkras jako strohý opis skutečnosti. Přes odkroky k dozvukům surrealismu a kubismu se umělcovy tendence na počátku 60. let stáčí k téměř výhradnímu vyobrazení krajin, jejichž podobu už ale autor transformuje do abstraktních struktur. Potřeba přeskupování a organizování zdánlivě nesourodého až chaotického se právě tady poprvé ukazuje jako fatální východisko pro umělcovu pozdější tvorbu.

01096947.png

Stopy stále přísnější geometrické organizovanosti jsou pak v díle lounského rodáka jasně čitelné od poloviny 60. let. V Šedé struktuře z roku 1963 ještě uplatňuje rastr, aby se od 70. let stal výtvarníkovým zásadním pomocníkem ve fázi zrodu díla počítač. Autor si osvojuje řád se všemi jeho polohami. Nevyzpytatelnost náhody bývá v životě většinou provázena obavami, v případě inspiračního principu ke vzniku liniových obrazů je pak naopak alfou a omegou. Kromě známých barevných, kroutících se linií Sýkora vytváří kontrastní, geometrické struktury, kde rozložení často půlkruhových, případně ostře řezaných ploch podléhá zákonu užití unikátní číselné kombinace.

Díky důslednému racionálnímu konceptu tak vznikají série očíslovaných Linií, z nichž nejznámější s číslem 24 vznikala celý rok a později zakotvila v pařížském Centre Pompidou. Typickou půlkruhovou strukturu v černobílém provedení lze vidět třeba v kavárně nedaleko Václavského náměstí, podobně na obkladu větracích komínů na Letné. Z linií vycházející obrazy Létání A a Létání B dekorují prostor vstupní haly budovy střediska řízení letového provozu v Jenči u Prahy.

01099555.jpeg

Liniím a strukturám, o jejichž podobě rozhoduje stroj či hod kostkami, zůstává Sýkora věrný až do konce života. Když o svém umění říká „chvílemi jsem byl zděšen, kam jsem se to vlastně dostal, brzy jsem si ale uvědomil, že jsem opět na počátku“, černobílý půlkruh poselství jeho tvorby se uzavírá. Zákonitost, ať už uměle vystavěná, nebo jako souhra okolností nazvaných náhoda, totiž propojuje Sýkorovo dílo navzdory vizuálnímu prvnímu dojmu. Uspořádání přírodních struktur a všeobjímající řád jsou vlivné entity činící dílo Zdeňka Sýkory výjimečným a především nadčasově platným.