Žižkovská klinika po policejním zásahu. Není squat jako squat, není médium jako médium

15. prosinec 2014
03273325.jpeg

Podle mnoha očitých svědků zbila policie při sobotním zásahu před bývalou žižkovskou klinikou organizátora nedávno vyklizeného kulturního a sociálního centra KLINIKA. Policie tvrdí, že si Arnošt Novák a několik dalších lidí za svá zranění mohou sami, jejich vyjádření přebrala týž večer i česká média, aniž by se o incidentu bavila s protestujícími. Končí tak mimořádné období, kdy se zprávy o možné proměně chátrajícího domu na občanské centrum obešly bez obvyklého obrazu squatterů jako problémových extremistů?

„Stál jsem za páskou, jeden z těžkooděnců se rozběhl a zezadu do mě strčil. Jak jsem to nečekal, málem jsem spadl, tak jsem se ohradil pomocí sprostého slova, načež mě chytil pod krkem, řekl mi ‚ty haj*le‘. Pak mi dal pěstí do obličeje, já spadl na zem, on na mě skočil, klekl si a pěstmi mě čtyřikrát až pětkrát udeřil do hlavy. Začal jsem si krýt hlavu a říkal jsem, že chci vidět jeho služební číslo, načež si mi klekl na hlavu a řekl: ‚Ty haj*le, nehejbej se, nebo dostaneš takovej kartáč,‘“ popisuje sobotní zásah policie na pražském Žižkově mluvčí iniciativy KLINIKA a vysokoškolský pedagog Arnošt Novák.

Všemu předcházel poklidný průvod vedený z náměstí Jiřího z Poděbrad až k chátrající budově žižkovské kliniky. Odhadem ji přišlo podpořit více než sedm set lidí. Když se dav, mezi nimiž se proplétaly i kočárky s dětmi, blížil k bývalému zdravotnickému zařízení, ozývalo se nadšené „Už jsme doma“. Novák pak zdůraznil, že „boj za kliniku nekončí“, a hned nato demonstraci oficiálně rozpustil. Poté do budovy spontánně vniklo několik lidí. Přestože o tom organizátoři neměli tušení, vnímají to jako symbolický projev toho, že lidé o KLINIKU stojí. Po vyzvání přítomných policistů objekt vyklidili a podle Nováka trvalo ještě několik desítek minut, než na místo přijeli těžkooděnci.

03273519.jpeg

Brzy po zásahu si čtenáři serveru iDnes.cz v textu s titulkem „Aktivisté násilím vtrhli do vybydlené kliniky, zasahovala policie“ mohli přečíst, že se „lidé sami poranili“. iDnes citoval policejní mluvčí Janu Rösslerovou, podle které „spadli sami, ke kontaktu s policií nedošlo“. Na webu České televize se až druhý den objevilo i upozornění jedné z členek iniciativy na to, že někteří z protestujících „přišli k fyzické úhoně“. (iDnes zveřejnil rozhovor s Novákem druhý den večer.) Mediální automatismus, kdy se zprávy často přebírají co nejrychleji z toho nejochotnějšího zdroje, zafungoval, a zprávy z vyhroceného konce poklidné demonstrace přistály na webech zkreslené. Je vlna pozitivně laděných reportáží, jaké byly v minulých týdnech vidět například na TV Prima i na České televizi, pryč?

Média se v minulých týdnech většinou soustředila na náplň, kterou pro dříve opuštěný a pro okolí nebezpečný dům iniciativa chystala – komunitní zahradu, jídelnu, knihovnu, přednáškový sál a prostor pro občanské aktivity a iniciativy z okolí. Mnoho známých osobností projektu vyjádřilo svoji podporu, včetně některých místních politiků nebo radního Stropnického. Zdálo se, že i změna slovníku (místo squatteři se v médiích začalo používat označení „členové nezávislé iniciativy“) může způsobit změnu ve vnímání squatterských aktivit. Roli hrálo samozřejmě i to, že dům patří státu, a nikoliv soukromému majiteli.

03273520.jpeg

„Co se týče celého mediálního obrazu, nemám pocit, že by ho média nějak pokřivila nebo vychýlila,“ řekla Radiu Wave před sobotní demonstrací Alice Němcová Tejkalová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Univerzity Karlovy, která se zabývá zpracováním menšinových témat médii. Souhlasil i její kolega Jan Křeček, odborník na politickou komunikaci, zejména u protestních hnutí. „V 90. letech se například Ladronka za pomoci veřejného tlaku a médií dokázala ubránit, nultá léta zas znamenala obrat, a s KLINIKOU to šlo zase nahoru. Otázkou zůstává, jestli se proměnily nálady ve společnosti. Například ‚veřejné‘ už není sprosté slovo jako před deseti lety, člověk byl div ne za nějakého levičáka. Tohle se mění,“ dodává Křeček. Na druhou stranu to podle něj může být pouze individuální případ. „Není médium jako médium a není squat jako squat,“ souhlasí Tejkalová.

03273521.jpeg

„Projekty jako KLINIKA si zaslouží pestřejší mediální pozornost, než že tam squatteři okupují barák a dělají bůhvíco. Ukázat, že se tam neděje nic, co by ohrožovalo společnost, ale naopak, že chtějí pomáhat lidem, kteří nemají takový přístup například ke vzdělávání a ke kulturním akcím,“ pokračuje. Takové projekty jsou podle Tejkalové potřebné a má smysl o nich mluvit neutrálně: „Je podstatné hodnotit tu situaci individuálně, neaplikovat na ni stereotypní pohled.“

Podle Křečka by média měla v první řadě informovat o události, v druhé zas zprostředkovat veřejnou diskusi. „Ve třetí vrstvě by se mohla ponořit do tématu a vytahovat souvislosti, které jsou zatím úplně skryty,“ říká. Přestože policejní mluvčí to popírá, podle squatterů byl zlomovým momentem v kauze, která původně mohla pokračovat vyjednáváním s majitelem objektu, okamžik, kdy se o situaci kolem KLINIKY údajně začala zajímat protiextremistická policie. „Mám třeba na mysli dříve roli italského kapitálu a neobsazených chátrajících domů v Praze, u té současné události je na místě ptát se na roli protiextremistické policie. Tedy nakolik stát spravují úředníci, nakolik volená reprezentace a nakolik tam intervenuje a prosazuje svoje zájmy nějaká část policie. Tohle je teď zásadní,“ uzavírá Křeček.

Spustit audio
autoři: Táňa Zabloudilová, Miloš Hroch