Znovuzrození snílka Commona

Nováčci ODD FUTURE, Lil B, A$AP Rocky, Main Attrakionz nebo beatmakeři Clams Casino a Araabmuzik znovu definují hip hop jako „umění možného“. Je pozitivní, že na sklonku roku ještě stihla do dění na hiphopové scéně promluvit i generace starších rapperů. The Roots vydali skvělé album undun a jejich generační souputník Common přichází s novinkou The Dreamer / The Believer, která potvrzuje, že chicagský klasik ještě neřekl poslední slovo.

The Roots i Common vzešli z renesance uvědomělého hip hopu na začátku 90. let a v následných dvou dekádách hrdě ustáli masovou komercionalizaci scény. Common podlehl až s posledním albem Universal Mind Control, na němž se s pomocí The Neptunes vydal pronásledovat svůj starý sen o hitparádových úspěších. Pro věrné fanoušky byl jeho pokus o mainstreamovou slávu jako ránou do srdce uvědomělého snu. S odstupem lze ale konstatovat, že UMC byl více nepovedený experiment než čirý oportunismus. A deska se navíc vzhledem k dalšímu vývoji žánru ukázala být vizionářskou vlaštovkou spojení rapu a elektronické hudby. Common má ve své nahrávací kariéře pěknou tradici úletů, po umělecké sebevraždě ale vždycky přijde obdivuhodné znovuzrození. Po tuctovém počinu One Day It'll All Make Sense z roku 1997 se o tři roky později vrátil průlomovým albem Like Water for Chocolate a halucinační psychedelický epos Electric Circus, komerční i kritický propadák, byl nutnou katarzí před fantastickou deskou Be, kterou natočil s Kanyem Westem a J Dillou. A teď další zmrtvýchvstání povilo album The Dreamer / The Believer, na němž se Common vrací ke svým batůžkářským kořenům.

Common – The Dreamer / The Believer |foto: Geffen Records

Jak už je u Commona tradicí, album znovu zastřešil jeden producent, a tím tentokrát není nikdo jiný než veterán No I.D., praotec chicagského hip hopu, který se výrazně podepsal i na kariéře Kanye Westa. S Commonem natočil první tři desky jeho diskografie, a tak není setkání starých kolegů úplně chyba interpretovat jako pokus o to, navázat na tradici uvědomělého rapu 90. let. No ID instrumentálky lepil z neobvyklých zdrojů, jako jsou samply prog-rockerů ELO nebo soft-rockového osmdesátkového kýčaře Kennyho Logginse. Nijak originálně ale nepůsobí. Bída minulé desky to samozřejmě není, ale jemná transcendence soulem nasáklé desky Be také ne. Skladby jako Blue Sky, Ghetto Dream s Nasem nebo Sweet působí v záplavě mainstreamového rapu osvěžujícím dojmem, do Commonovy diskografie ale nepřidávají nic nového.

Album otevírá básnířka a bojovnice za lidská práva Maya Angelou a uzavírá Commonův otec – básník Lonnie „Pops“ Lynn. Jejich verše definují téma desky, kterým je důležitost naděje a víry pro budoucnost Ameriky. „Jsme tam, kde jsme, díky tomu, že naši předkové se nebáli snít,“ říká například Angelou a Pops dodává: „Dědíme moc převracet noční můry ve sny.“ Vedle těchto silných slov zní Commonův rap někdy banálně o to více, že často sklouzává do sebechvalných litanií, v nichž sám sebe srovnává s Malcolmem X či Barackem Obamou. Kromě nadutého sebevědomí trochu ruší i agresivita, která ke Commonovi nikdy moc nepatřila. Nikdy nebyl pouličním bojovníkem, spíše pozorovatelem života.

Common|foto: Oficiální MySpace Commona

Common je v posledních letech už více hercem než rapperem, a ačkoliv The Dreamer / The Believer rozhodně není propadák, na to, aby se zařadila mezi autorovy nejlepší počiny, jí ale něco podstatného chybí – hlad. Common už prostě není mladým idealistou z desek Resurrection ani introspektivním myslitelem z Be. Je úspěšným hercem, který si občas z nostalgie obleče na své značkové sako batůžek a zamedituje si nad velkými otázkami.

Common – The Dreamer / The Believer (Universal, 2011)