20. setkání Wave Gotik Treffen splnilo očekávání
Největší světové gotické setkání Wave Gotik Treffen v letošním roce registrovalo svoje 20. pokračování a pro milovníky gotického rocku, experimentální elektroniky, post punku, synthy popu, psychobilly, ambientu a dalších směrů, které se vejdou pod košatou gotickou korunu, přichystalo vpravdě slavnostní menu. Co žánr, to alespoň jeden „otec zakladatel“ (The Misfits, Chris & Cosey, The Damned a další). Očekávání byla vyšponovaná na nejvyšší možnou míru.
Nebudu dlouho napínat, 20. Wave Gotik Treffen se vydařilo. A to i přesto, že na festival dorazilo oproti minulým letům méně návštěvníků. Vyšší cena vstupenky nakonec neodradila cizince, kteří nelitovali cestu do Lipska až z daleké Austrálie, Venezuely, Jižní Afriky nebo Japonska (dorazilo jich nejvíce za celou dobu fungování festivalu), ale domácí návštěvníky, kteří mají v rámci letní nabídky možnost zajet na desítky podobně zaměřených akcí. Přesto, jak poznamenal PR manažer festivalu Cornelius Brach v předfestivalovém rozhovoru, WGT není klasický festival, ale vpravdě setkání lidí podobného hudebního vkusu a často i životního postoje. Málokdy je součástí festivalu s těžištěm v moderní hudbě i bohatý výběr koncertů vážné hudby, případně takové speciality jako středověké i moderní tržitě nebo výpravný viktoriánský piknik v režii samotných účastníků. I z tohoto důvodu je atmosféra setkání, i když čítá 20 000 účastníků, poklidná. Tedy když vynecháme zuřivé tavící kotle pogujících EBM freaků na vybraných oldschool EBM koncertech.
Poslechněte si průběžné telefonické hodnocení, které přímo z festivalu Wave Gotik Treffen zprostředkoval Jakub Krásný.
Ale zpět k hudbě. Jak už jsem naznačil, letošní ročník nabídl ve svém programu opravdu velké množství legend první velikosti. Až by se mohlo zdát, že se přes množství „zasloužilých muzikantů“ nedostane na mladou žánrovou krev. K tomu naštěstí nedošlo a já musím s potěšením konstatovat, že souboj dravé mládí versus klasici se zásluhami vyšel, alespoň v mém návštěvním mixu, remízou. Přišli, zahráli a zvítězili – tak bych charakterizoval zábavný mix skočného elektro rocku s waltariovskými odbočkami na všechny strany zamaskované domácí čtveřice She’s All That. Jejich debut Extra Fruity Disgusting je první album, po kterém se po návratu poctivě pídím. Podobnou šlupkou mezi oči bylo vystoupení bývalé italské miss Tying Tiffany, která naživo zkřížila odkazy Crystal Castles s Ladytron, Fever Ray s Peaches a to celé otavila na nejvyšší možnou mez. Nadprůměrnými výkony poté o sobě dali hlasitě vědět mnou zatracovaný melancholik Oskar Henke přehrávající první den hity své bývalé kapely Goethes Erben nebo další italští protagonisté – Spiritual Front míchající s prstem v nose pop, rock, kabaret i francouzský šanson. Z legend potěšili tisíce zaprášených gotiků Fields Of The Nephilim, lekcí z barevnosti a rytmické vynalézavosti učarovali protopunkeři The Damned, charisma a moderně pojaté klasiky z 80. let předložila v kompaktním celku polovina Throbbing Gristle Chris & Corey.
Mimořádně bohatý program dal návštěvníkům znovu jasně najevo, že zatím není v lidských silách rozpůlit se nebo dokonce rozčtvrtit, aby posluchač stihl vše zajímavé na WGT souběžně probíhajícím na desítkách pódií po celém městě. A proto se znovu cestovalo městskou hromadnou dopravou, navazovala se neformálním způsobem nová přátelství a porovnávaly v paměti zasuté čerstvé zážitky letošního festivalu. Ale abychom jen nechválili, festival přinesl i několik slabších momentů. Jedním z nich bylo vystoupení Diamandy Galás v Lipské opeře. Avantgardní zpěvačka se pustila do radikálních experimentálních poloh, které postupně vypudily ze sálu velkou část natěšených posluchačů. Angličtí mladíčci Ulterior narazili na neprostupnou hráz, kterou vystavěl muž za mixážním pultem. Ten nejdříve z kapely vytvořil zpětnovazebné následovníky My Bloody Valentine, poté téměř čisté elektro popaře, aby jí teprve na poslední trojici skladeb nechal znít tak, jak opravdu na studiových nahrávkách naznačuje. Průšvih technického rázu přichystali fanouškům pořadatelé, když druhou největší halu Kohlrabizirkus vyměnili za řádově menší místo v nedalekém obchodním prostoru Alte Messe. Před vystoupením svaté tvrdě elektronické dvojice Hocico + Nitzer Ebb se táhla od přeplněného prostoru tlustá, více než 200 metrů dlouhá fronta těch, na které se už nedostalo.
Jinak nelze mít k festivalu zásadních připomínek. 20. ročník Wave Gotik Treffen byl důstojnou přehlídkou toho nejzajímavějšího, co se na gotické scéně odehrává. Vitalita subkultury, kde se staré prolíná s novým, elektronické s kytarovým a avantgardní s hladce přístupným, je stále velkou devízou letos pětidenní přehlídky, která nechala potáhnout tajuplné Lipsko temným saténem. O programu příštích letnic mají mnozí po uplynulém víkendu jasno. Já také.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
