Adam Gebrian: Nejlepší je v Ústí Palác Zdar

Ústí nad Labem mělo během 20. století docela bouřlivý osud. Co se s ním dělo od války dál?
Během války Ústí zažilo bombardování, ale tím hlavním zásahem byl odsun německého obyvatelstva, který se týkal velkého množství lidí. Následovaly komunistické asanace. Po roce 1990 bylo minimálně městské jádro v troskách, neporovnatelné s tím, jak vypadalo dřív. Tehdejší vedení města složené z mladých lidí se rozhodlo soustředit pozornost právě na centrum.

Ústí v devadesátých letech přijalo regulační plán na přestavbu centra. To je asi poměrně neobvyklý krok...
Je to neobvyklý krok. Teprve krátce u nás známe pojem územní plán. Ten se většinou zabývá spíš funkčním vymezením, kde se bude odehrávat práce, kde rekreace. Regulační plán se zabývá spíš formou než funkcí. Jak vypadají uliční prostory, jaké mají věci tvary. Města u nás se do toho velmi nerada pouštějí, i z důvodu velice složité legislativy. Je k tomu třeba souhlas všech vlastníků v daném území. Třeba Praha tak má plán jen na velmi malou část obce, Anenskou čtvrť. Už v tom je neobvyklé, že se do toho v Ústí pustili. A městské jádro se pomocí toho podařilo trochu zkonsolidovat.

V Ústí i po bombardování nějaké architektonické památky zůstaly. Jak s nimi město zacházelo? Přišli Ústečtí o nějaké cenné objekty, které byly zbourány nebo nevhodně přestavěny?
To je velké téma, které se týká celé republiky – jak se vyrovnávat s architekturou postavenou někým jiným, než jsou lidi, kteří ta území užívají dnes. V Ústí je v poslední době nejviditelnější kauza bývalé nemocnice, do které se nastěhoval univerzitní kampus. Už to, že nemocnice najednou slouží jinému účelu, není jednoduchá věc. Došlo tam bohužel k nejhoršímu. Místo aby se našel způsob jak adaptovat a využít zásadní objekt bývalé porodnice a chirurgie, jednu z mála staveb, která připomíná slavnou historii, tak se momentálně bourá a bude se nahrazovat novostavbou. Tu dělá ateliér SIAL a myslím, že to nebude špatný dům. Je ale fascinující, že místo abychom si ve městě, které dostalo tolik zásahů, řekli tak dost, teď se všechno aspoň trochu cenné pokusíme adaptovat a využít, protože nám toho už zmizelo pod rukama moc, tváříme se, že můžeme klidně takhle pokračovat dál. Protože to bude snazší a ten nový dům bude účelnější.

Mariánský most v Ústí nad Labem|foto: Veronika Kindlová

A můžeš zmínit příklady nových, kvalitních staveb v Ústí?
Asi největší pozornost z hlediska současné architektury přitáhl Mariánský most od Romana Kouckého. Velice výrazná, zapamatovatelná stavba z konce 90. let. Pro mě je ale zajímavější Palác Zdar, který doplnil náměstí v centru města. Člověk má na první pohled pocit, že je to prvorepublikový dům, trochu německý – taky na něm pracoval německý architekt českého původu Ivan Reimann spolu s Janem Jehlíkem. Je to opravdu městský palác s parterem. Ale byl jsem zklamaný, když jsem viděl, jak je využíván. Krásná forma si těžko hledá náplň, to je u nás rozšířený rozpor. Skvělý obsah bývá někdy architektonicky špatný. O to víc pak mrzí, když vidíte stavbu, která má skvělou formu, ale mizerný obsah. A bohužel se to děje stejně často. Situace, kdy se potká obojí, je skoro výjimečná. A v Ústí jsem ji moc neviděl.