Aki Kaurismäki: Pijan ze sirkárny
Melancholický, sebeironický romantik Aki Kaurismäki začínal svou filmařskou dráhu jako asistent režie u svého bratra Miky Kaurismäkiho: tato bratrská dvojice je ostatně už několik dekád synonymem pro finskou kinematografii. Jejich spolupráce však netrvala dlouho – Aki se brzy osamostatnil a začal pracovat na svých vlastních konceptech.
Jeho filmografii můžeme s jistou mírou benevolence rozdělit na dvě části: na málomluvné snímky zaměřené na realitu současného Finska a na lehce excentrické projekty, mezi něž patří hudební klauniády, mezinárodní koprodukce a filmové adaptace zahraničních literárních předloh. Vzhledem k tomu, že Aki Kaurismäki vystudoval vedle filmu i literaturu, příliš nepřekvapí, že si pro svůj režijní debut si vybral Dostojevského román Zločin a trest (1983), zasazený ovšem do Finska osmdesátých let.
Kaurismäkiho tvorba, balancující na hraně mezi vážností, lehkou ironií a humorem, je protkána postavami s nízkým sociálním statusem a lidmi na okraji. Jejich existence je většinou prezentována ve formě pasivního přežívání, jež sleduje trajektorii práce – domov – bar. Projev těchto mátožných figur, s nimiž se přesto nedá než sympatizovat, je záměrně strohý či naopak literárně zkratkovitý. Snímky finského barda v zámlkách a scénách plných toporného mlčení a strnulosti vypovídají o osamělosti, nedostatečnosti slov a především o vzdoru vůči účelovým vztahům a odcizujícímu se světu.
Jisté ryzosti dosahuje jeho tvorba také v lehce posměšných i láskyplných mystifikacích zrozených z autorovy vášně pro rockovou hudbu (např. Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, 1989). V jeho vrcholném (černobílém) filmu Bohémský život (1992) je naopak sarkastický tón zmírněn tíživou melancholií a ironickým sentimentem. Právě Kaurismäkiho upřímná oslava bizarních, marginálních postav, jeho různorodé filmové odkazy a satira na středostavovské hodnoty z něj učinili kultovního evropského režiséra 90. let minulého století. Z jeho dalších významných titulů si pak zaslouží vypíchnout ještě alespoň snímky Ariel (1988), Děvče ze sirkárny (1990), Drž si šátek, Taťjano (1994), Mraky odtáhly (1996) nebo zřejmě nejslavnější Muž bez minulosti (2002).
Chlapík s pozitivním vztahem k alkoholu, který s oblibou shazuje své dílo, sám o sobě a své tvorbě pochybuje – jeho pozice jako by byla esencí neokázalosti a zároveň výsměchem principům fungování médií. Kaurismäki má v sobě něco z přitažlivého autismu: nerad mění svůj pracovní tým, vytrvale spolupracuje se stále stejnými herci, jež vede k totálnímu výrazovému minimalismu (hereckými emblémy jeho filmů jsou především Kati Outinenová a již zesnulá ikona finské kinematografie Matti Pellonpää.).
Díky častému uvádění jeho děl v televizním filmovém klubu a na rozličných festivalech má Kaurismäki silnou pozici i v Česku; letos mu navíc byl – za jeho osobní účasti – věnován druhý monografický sborník edice Iniciály přiléhavě nazvaný Světla soumraku, představený na letošní LFŠ v Uherském Hradišti.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
