Alt-J: Netušíme, co za naším úspěchem vězí

Sound kapely osciloval od sofistikovaného popu Wild Beasts, přes orchestrálnější výběhy The Beta Band až k niternému folkrocku à la Megafaun. A letošní deska This Is All Yours je, aspoň podle nadšených posluchačů, podobně úspěšným pokračovatelem.

Někde jsem se dočetl, že sledovat váš koncert není na rozdíl od poslechu desky tak vzrušující záležitost. Čím si tento výrok vysvětluješ?Celé naše fungování se zaměřuje na samotnou hudbu. Nevynakládáme velké peníze do světelné show ani do kulis.

Mám za to, že dnes spoustě posluchačů nestačí perfektně odehraný koncert. Potřebují nákladný světelný zážitek, aby se necítili ochuzeni.Přesně tak. Navíc málokdo si uvědomuje, že odehrát své party v našich netradičně napsaných skladbách není žádná legrace. Vyžaduje to absolutní soustředění.

Je pravda, že ve vašich skladbách se pořád něco děje. Jakým způsobem získávají svůj specifický tvar?Každá skladba má svůj vlastní příběh vzniku. Zpěvák a kytarista Joe Newman je ten, kdo přináší primární nápady do zkušebny. Někdy v podobě jednoduchých riffů, jindy už víc rozpracovaných melodických postupů. My pak ve zkušebně tyto základní stavební kameny bereme, opracováváme a kombinujeme s dalšími.

Čtěte také: Deska týdne: Alt-J je snadné odsoudit. Ale nedělejte to

Řada novinářů připodobňuje váš rukopis k rukopisu Radiohead. Já i náš hudební dramaturg Aleš Stuchlý cítíme ale bližší příbuznost Alt-J k The Beta Bandu…To je zajímavá myšlenka. Je třeba říct, že ani jeden z nás The Beta Band moc neposlouchá. Možná tam ale nějaké styčné plochy budou. Půjdu si je hned pustit.

Vaše hudba má miliony posluchačů na streamingových portálech. Přitom se rozhodně nejedná o žádný mainstream.Máš pravdu. Je to velmi neobvyklé a my dodnes nechápeme, jak jsme toho dosáhli. Už když jsme před lety pořádali svůj první koncert u někoho v obýváku, nám pak někteří kamarádi tvrdili, že to byl ten nejlepší koncert jejich života. Netušíme, co za tímhle humbukem vězí.

Alt-J |foto: oficiální Facebook Alt-J

Slyšel jsem, že Miley Cyrus vám pomohla v průběhu nahrávání novinky. Jak k tomu došlo?Ona sama nám přímo nepomohla, ale její hudba ano.

Mohl bys rozvést, o co konkrétně šlo?Jako v řadě dalších příkladů okolo Alt-J i tady zapracovala náhoda. Náš bubeník Thom Green zrovna remixoval skladbu 4X4 od Miley Cyrus a začal si nevinně hrát se samplem verše „I’m a female rebel“. Zacyklil ho, začal s ním pracovat v Abletonu, poté jsme se přidali my všichni a na naše poměry rychle z toho vznikl singl Hunger of the Pine. Rozhodně nám ale nešlo o to, abychom opentlili příběh naší nové desky nějakým mainstreamovým velkým jménem. Nám se jen líbilo, jak ten krátký Thomův sampl zní. Nic víc, nic míň.

Slyšela Miley výsledný tvar Hunger of the Pine? Ano. Žádali jsme její management o svolení sampl v naší skladbě použít. Napsala, že je s verzí písničky spokojena.

Další otisk na desce zanechala tvorba britského spisovatele C. S. Lewise. Jak se dostaly odkazy na Letopisy Narnie do skladby Nara?Tohle je moje zásluha (smích). Když jsem byl malý, přečetl jsem všech sedm dílů Narnie hned několikrát. Při nahrávání desky se nám všem tu a tam vyloupne nějaká zajímavá pradávná vzpomínka, která ovlivní naši práci. A tohle je přesně ten případ.

Jste úspěšní hned od začátku fungování. Získali jste Mercury Prize už za svou debutovou desku. Řadu kapel tenhle brzký úspěch položí. Co děláte, abyste se tomuto nebezpečí vyhnuli?Snažíme se soustředit na každodenní pracovní povinnosti. Nedíváme se příliš kupředu a také se snažíme hodně koncertovat. Myslím, že tahle zapřaženost nám pomáhá neusnout na vavřínech.

Alt-J – This Is All Yours |foto: Infectious Music

Přitom letošní rok nezačal pro kapelu pozitivní zprávou. Váš basák Gwil Sainsbury ohlásil odchod z kapely. Věděli jste o jeho zaječích úmyslech?Trochu jsme to tušili. Všimli jsme si, že není v poslední době příliš v kapele spokojený. To, že se nakonec rozhodl odejít, tedy pro nás nebylo zas tak velké překvapení.

Jak jeho odchod ovlivnil život Alt-J?Na jedné straně je třeba přiznat, že byl v začátcích našeho fungování takovým tmelícím prvkem kolektivu, a z tohoto úhlu pohledu jsme byli docela zvědaví, co s námi jeho odchod udělá. Na druhou stranu jeho autorský vklad byl minimální. Letošní novinku jsme totiž začali dávat dohromady až po jeho odchodu. Ten proběhl v přátelském duchu. Zůstali jsme dobří přátelé, tu a tam se vidíme. Z téhle strany rozchod proběhl tím nejlepším způsobem.

Jste velkým jménem na britských ostrovech. Jaká je vaše pozice v Evropě nebo ve Spojených státech?Odehráli jsme dosud ve Spojených státech víc koncertů než doma. Zrovna teď mi voláš doprostřed další severoamerické šňůry. Mám pocit, že i tady naši muziku přijímají velmi dobře. I když ano, takové hvězdy jako doma tu rozhodně nejsme.

V jednom starším rozhovoru sis posteskl, že ti chybí normální způsob života, který jste ještě před pár roky všichni vedli. Jak se situace od té doby změnila?Když přijedeme z turné, snažím se přehodit svůj život do normálu. Vstávám dřív, vařím, věnuju se kamarádům, sportuju. Kdybych tuhle změnu neměl možnost udělat, asi bych se brzy zbláznil.

Alt-J |foto: oficiální Facebook Alt-J

Co vaši veleúspěšnou kapelu stále žene kupředu?Asi to bude znít jako klišé, ale prostě chuť tvořit nadále dobrou muziku. Možná během let přibudou nějaké boční projekty, budeme se možná víc věnovat věcem okolo fungování Alt-J, ale rádi bychom, aby tenhle příběh měl co nejdelší pokračování.