Andrew Bird vydal nové album Noble Beast
Noblesní americký písničkář a multiinstrumentalista se do sebe na novém albu pohroužil natolik, až okolní svět přestal existovat. V Birdově hudebním vesmíru se od poslední nahrávky Armchair Apocrypha nic nezměnilo, jen je snad ještě hermetičtější než obvykle.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Znalci jeho písní si tu budou připadat jako v romantickém srubu, který důvěrně znají ze schůzek z minula, ale jehož vchod pomalu obrůstá trávou. A ti, kdo s Birdem ještě neměli tu čest, poznají, co je to sofistikované lyrické písničkářství pro moderní sociopaty.
Milovník vážné hudby a irských lidovek rozesel po desce všechny své emblémy: melancholické pohvizdování, houslová pizzicata a mezihry, povznášející smutné melodie, časté harmonické změny i podivné slovní hříčky v textech. Na Noble Beast se ale místy pokusil prolnout indie-rocková východiska s trochu experimentálnější "komořinou", tak typickou pro jeho rané opusy. Noty jsou tu navíc stejně důležité jako zvuk - Bird se na Nóbl bestii projevuje jako velmi schopný producent.
Unikavá struktura většiny skladeb koresponduje s mírně nanicovatým veršotepectvím (slova se tu vybírají víc podle své zvukomalebnosti než smyslu), které nicméně nijak nenarušuje křehkou emoci, jež pozvolna vytane z opakovaného poslechu. Jenže zatímco některé Birdovy kousky si člověk vždycky rád připomene (úvodní nostalgický hymnus Oh No), u nemála dalších se dostavuje pocit jízdy v uspávacím voze, v němž nás chce elegantní útěkář a solitér držet až na konečnou. Co ale chtít od ptáka víc, než aby si prozpěvoval tak, jak mu zobák narost´.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
