Antisklerotikum: Hudba 2012
První skladba antisklerotického speciálu Radia Wave Hudba 2012, totiž Disparate Youth americké zpěvačky Santigold, napovídá leccos o samotném hudebním roce – ten byl totiž, stejně jako zaháčkovaná hitovka, kombinací poučenosti sofistikovaným popem, schopnosti vybrušovat do dokonalosti zavedené formy a stejně tak ony formy překračovat.
Projekty, které hudební dramaturg Aleš Stuchlý a redaktor Jiří Špičák vybrali do sumírovací hodiny, mají minimálně jeden společný jmenovatel - je totiž stejně zábavné je poslouchat jako o nich mluvit. Pro rádio tedy ideální nastavení.
Na Santigold hned po úvodu navázal Ariel Pink a jeho Haunted Graffiti, konkrétně píseň Symphony Of The Nymph z desky Mature Themes. Nahrávka byla obecně přijata poměrně kontroverzně a navzdory názvu se rozhodně nedá říct, že by „rocker z Beverly Hills“ s růžovými vlasy nějak dospěl. Pořád tápe a zkoumá, kam přesně by bylo nejvhodnější narýsovat hraniční čáru mezi dospělým popem a sebemrskačskou parodií – cituje šedesátkové šlágry, v textech kombinuje surrealistický přístup s estetikou queer a jeho hudba je hipsterským manifestem a jeho antitezí zároveň.
Na vážnější notu hrají Liars, jejichž letošní album WIXIW oscilovalo mezi elektronickým experimentem a přímočarou kytarovou hudbou, a nutno říct, že prostor mezi těmito dvěma přístupy se jim povedlo obsadit téměř dokonale. Ve speciálu zazněla skladba Brats, která může evokovat Radiohead v období kolem alba Amnesiac. Výroční speciál se pochopitelně nemohl obejít ani bez zpěvačky Grimes, která se svojí synthpopovou deskou Visions velmi pilně okupavala playlist Radia Wave. Došlo na její nejspíš nejhitovější skladbu, dokonale vybroušenou píseň Genesis, kterou rádi přirovnáváme k jakési formě andělského karaoke.
Po Grimes přišel čas na vánočního sólokapra v podání Alešova velkého oblíbence Lace Curtains. Ten na desce Garden of Joy and the Well of Loneliness pokyvuje směrem k Lou Reedovi a předkládá velmi vybroušenou vizi indie rocku, který není formálně nikterak přehnaně objevný, ale svojí unikátní poetikou uchvacuje. Střídmá, a přesto téměř dokonalá věc. Podobným směrem se na desce Swing Lo Magellan vydali i brooklynští Dirty Projectors v čele s Davem Longstrethem – po sérii konceptuálních desek připravili album velmi niterné, zvukově sevřené, a přesto radostné. Skladba Dance For You navíc obsahuje i jedno z nejlepších kytarových sól roku, které přímo vybízí k uchopení imaginární kytary.
Zvukově snad nejvíce přesycenou desku roku předložili publiku indie superhvězdy Animal Collective – album Centipede Hz, které si mimochodem hodně oblíbil Juraj Herz, doslova přetéká stopami, nápady a aranžérskými detaily. Pro vánoční speciál jsme nemohli vybrat jinou skladbu než Today’s Supernatural – euforickou jízdu, při jejímž poslechu začínají slabší jedinci samovolně otloukat zeď hlavou.
Aby nebyl nátlak na posluchače přehnaný, muselo nutně přijít zklidnění – o to se postarala zpěvačka a producentka Laurel Halo se svojí debutovou deskou Quarantine, kterou vydala po svém přestupu k uznávanému labelu Hyperdub. Album v sobě spojuje poučenost avantgardní hudbou i rozevlátost svobodné formy, vše pak drží pohromadě hlavně kvůli hlasu Laurel Halo, který skladbami proplouvá velmi nespoutaným a zároveň někdy nenápadným způsobem. Vhled do toho nejlepšího z experimentální hudby roku 2012 obstarala skladba Airsick.
Není samozřejmě možné připravit výroční ohlédnutí bez zmínky o tajnůstkářském producentu Burialovi, který patří mezi největší oblíbence Radia Wave vůbec – tím spíš, že na rok 2012 připravil skvělé EP Kindred, na kterém můžeme najít jeho patrně nejtanečnější track, metropolitní odyseu Loner. Urbánní taneční hudba říznutá ambientem.
Na ambientní vlnu naskočil i Flying Lotus, producent, který by byl býval vystoupil na Radio Wave Stimul Festivalu, kdyby jej neskolila nemoc. Jeho aktuální deska Until The Quiet Comes ustoupila z pozic nakompresovaného mnohovrstevnatého zvuku a místo toho splétá zasněnou síť z drobných detailů. Hráli jsme si track Putty Boy Strut.
Závěr vánoční speciálu Hudba 2012 patřil českému zástupci, pozoruhodné kladenské skupině Zrní, která na své poslední desce Soundtrack ke konci světa provozuje uhelný zen namíchaný s drobnou porcí elektroniky a falsetového zpěvu. Skladba Hýkal velmi půvabně pracuje s lesní poetikou a jako celá skupina stojí na pomezí moderní současnosti a inspiračních prvků z dob dávno minulých. Takže dejte si pozor na les!
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
