Arctic Monkeys: Humbug pronic zanic
Arctic Monkeys není asi třeba příliš představovat, ostatně se letos představili i českému publiku na hradeckém festivalu Rock for People. Nyní vydávají své třetí album s názvem Humbug. Jestli stojí tato hudební novinka za výraznější pozornost, to se dozvíte z následující recenze.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Mladíci Arctic Monkeys si předchozími dvěma deskami vytvořili poměrně silnou divizi fanoušků. Když si vzpomeneme na další, méně známý, ale zdařilý, projekt Alexe Turnera - Last Shadow Puppets, je jasné, že novinka od "polárních opiček" se dá bez nadsázky označit jako jeden z nejočekávanějších hudebních počinů léta. Však také Turner a spol. nenechávali marketingové zbraně schované pod polštářem a nabídli třeba živou ukázku z desky v přímém internetovém přenosu. Kolik ryb v podobě prodaných cédéček do sítě lapí, ukáže až čas, ale již teď je jisté, za co své obnosy příznivci utratí.
Album Humbug vzbuzuje trochu rozpačité pocity. Arctic Monkeys se konečně oprostili od vlezlé, chvílemi snad až prvoplánové hitovosti a jakoby chtěli dokázat, že už nejsou zastydlými adolescenty, pokouší se opustit středoškolské diskotéky a stát se kapelou i pro starší posluchače. Nebo, chcete-li, stárnout se svým publikem.
Částečně vykročili ze své vyšlapané stezky a výsledkem je deska, která sice nenabízí tolik otravnosti nutící házet těžké předměty po hi-fi věži, ale nevynutí si ani potřebu pustit si ji znovu. Poslech alba Humbug trochu připomíná sledování projíždějícího rychlíku, kde pomyslnou lokomotivou by mohla být snad singlová skladba Crying Lightning. Když si uvědomíme, že Arctic Monkeys vybrali konečný desetimístný tracklist z celkem dvacetičtyř nahraných písní, nabízí se otázka, jestli výsledek není od kapely takového jména trochu málo.
Nedá se říct, že by všechny tracky zapadly do průměru, přísnější měřítka určitě snese například Dance Little Liar nebo otvírák My Propeller. Ale druhým dechem se sluší dodat, že pokud byste si desku pustili pouze jednou, žádnou výraznější paměťovou stopu ve vašem mozku ani tyto dvě akvizice nezanechají.
Arctic Monkeys tak na své novince znějí jako čerstvě plnoletí, snažící se přiblížit chováním dětským vzorům, lehce usazení, ne tolik vlezlí, ale také bez tolik potřebného puncu důvěryhodnosti. Možná by přece jen měli nadále oblažovat rozdováděné pubescenty, v těchto vodách se jim v minulosti rozhodně plachtilo lépe. Jenže je to asi stejně jedno, značka funguje i v muzice totožně jako u prášků na praní a ta s názvem Arctic Monkeys už se celkem úspěšně zavedla, takže chlapci ze Sheffieldu asi o žebrácké holi nadále nepůjdou.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
