Až vyjde měsíc: Tiše, řekou proudí láska
Další filmová alotrie fantastického lišáka Wese Andersona láká do svitu měsíce, za vůní celt, praskáním táboráků, halekáním Hanka Williamse a šuměním borového lesa.
Zatímco v mnoha jeho předchozích filmech hráli prim dospělí, kteří se chovali jako snivé děti, Až vyjde měsíc kartu obrací. Andersonovi předčasně dospělí mládežníci přebírají otěže a film se noří do slastné nostalgie – mládí, skauting, první lásky, první revolty vůči rodičům.
Fantaskní a z perspektivy hltavých dětských očí viděný příběh milostného vzplanutí samotářského a neoblíbeného skautíka Sama a jeho vyvolené třináctileté femme fatale Suzy je prosycený charakteristickou režisérovou poetikou. Vlastně mnohem více než kterýkoli z jeho předchozích filmů, snad s výjimkou experimentálního animáku Fantastický pan Lišák. Posedlost pečlivým aranžováním záběrů, nadsázkou, úmyslně přepjatými hereckými výkony a nostalgickou hudební dramaturgií získává podobu třaskavého „jamboree“ – skoro každý záběr filmu přichází s originálním výtvarným řešením, specifickým pohybem kamery, sladkým nesmyslem, který jako by zrovna opustil skicák fantazírujícího skauta.
Imaginace z filmu tryská mocným proudem od úvodních vteřin, kdy kamera projíždí Suzyiným domem, jako by to byl domeček pro panenky. Romantický ostrov Nové Anglie, kde se děj v 60. letech odehrává, je sice charakterizován komediálními výstupy obsedantního geografa zcela realisticky, ale ve skutečnosti připomíná ilustrace z dětských knížek. Zkreslující „infantilní“ perspektiva a dojem pitoreskní kulisy prostupuje celým filmem, v němž skauti defilují s důstojností vojáků, třináctiletí prožívají lásku jako z francouzského žurnálu a dospělí vedle nich vypadají jako nudné a životem obnošené trosky.
Andersonovy projekty nikdy nebyly továrnou na velké příběhy a překvapivé zvraty, ale vyrůstaly z opojení světem, který se před kamerou rodí. Film Až vyjde měsíc je v tomto ohledu nejvýrazněji „dětský“, protože potlačuje temnější a perverzní podtóny. O to méně je ale hravý. Všechno je v něm dostupné lačnému diváckému oku, je to snímek přetékající atrakcemi, zcela otevřené hřiště, na němž je vše jasné – až nostalgicky jasné. I když si dětští aktéři na oko lámou hlavu s prvními návaly životních trablů, jejich trápení má pořád charakter radostného bloumání dobrodružným světem. I před bolestí a ponížením se dá utéct do příběhů nebo do snové zátoky ukryté před očima dospělých.
Problém s posledním filmem Wese Andersona tak tkví v tom, zda přistoupíte na diskontní výprodej jeho starších nápadů, kterých je pro všechny dost a není třeba se k nim nijak pracně prodírat, jako tomu bylo zvykem u starších snímků. Až vyjde měsíc je v některých ohledech nestřídmý, když spoustu nonšalantně nahozených motivů nijak nerozehrává a s rozjívenou neposedností je vyměňuje za stále další a další. Nabízí se otázka, kde u amerického režiséra končí strhující invence a začíná nucený manýrismus – jeho poslední film ukazuje, že hranice je až příliš tenká.
Příliš nepomáhá ani vypravěčská stránka. Film je nápaditě, ale pomalu exponovaný a prostřední část má neoddiskutovatelný šarm především díky ústřední herecké dvojici a cudnému a přitom rafinovanému řešení romantických scén, ale ke konci se dostavuje dojem vyčpělosti a s ním scény plné křečovité snahy za každou cenu epicky vygradovat příběh, který byl do té chvíle roztomilý právě svou subtilností. Je v tom prostě cítit víc racionálního záměru „hrát si zase jako dítě“ než odzbrojující spontánnosti.
Zatímco okatých nápadů je film plný, malých utajených pokladů se tentokrát nedostává. A jsou to právě ony, které v minulosti přinášely tu největší rozkoš z Andersonovy bujné fantazie… Spíš než dobrodružný román připomíná Až vyjde měsíc úhledně ilustrovaný filmový slabikář. Což pro mě není zrovna synonymum vzrušující četby, přiznám se.
Hodnocení: 55%
Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom)
Wes Anderson, USA 2012, 94 minut.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
