Balanc o neúspěchu a umění prohrávat. Na lavičce poražených se učíme soucitu a poznání důležitého

20. listopad 2018
smutek - samota - odcizení - poslech - hudba ticha

„Existuje nepsané přikázání. Vyhrávej. Může to vyvolávat úzkost a vytvářet nároky na řadu z nás. Společnost bere úspěch příliš materialisticky, počítá peníze a trofeje,” myslí si psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Kdy se vám naposledy něco nepovedlo, třeba něco velkého? Rozchod, vyhazov z práce, nedodržené předsevzetí? Proč je důležité naučit se prohrávat a co si z neúspěchů brát?

„Prohra je součást reality, našich životů. Většinou po ní vybují spousta emocí, kterým je třeba dát prostor a nějaký smysl.“ Pokud nebudeme s neúspěchy a prohrami pracovat, můžeme zahořknout, rezignovat a být na život i blízké agresivní nebo manipulativní. Emoce jsou duševní materiál, dají se prý přetavit. Třeba stud v hrdost, vztek v sílu, strach v odvahu a bolest v soucit.

Aleš Borecký

„Prohra nám může ukázat, že o něco v životě stojíme. O něco, co má hodnotu.“ Není lehké poznat, zda neúspěch signalizuje nedostatek snahy, zkušeností nebo to, že se pokoušíme uspět v oblasti, která pro nás zkrátka není. Ale když budeme poznávat svůj vnitřní svět, dokážeme potom lépe tyto věci od sebe odlišit. Pomoci může terapie. Nebo když budeme mluvit v bezpečném prostředí o tom, co se nám nepovedlo. „Co přejde přes rty, má větší váhu, než když to zůstane uvnitř.“

„Existují výzkumy na téma, čeho lidé litují před smrtí. Lítost se vztahovala k tomu, že člověk něco nezkusil. I bolavé zkušenosti byly nakonec hodnocené jako cenné.“ Bolest je signálem, že žijeme. Prohra může ukázat citlivá místa a na bolest ega. Třeba zklamání, že nebudu slavný nebo bohatý. Se skutečnou bolestí duše se pracuje jinak.

Proč je úspěch a spokojenost někdy vedlejší produkt našeho života? Jak se vyhnout zahořknutí a rezignaci? Co je životopis neúspěchů? Uslyšíte v magazínu Balanc.