Balanc o zdravém pohybu: nechoďte se zničit do fitka, tělo cvičte na celý život, ne na pevný zadek

„Chodit se cvičením zničit je z celostního a dlouhodobého hlediska cesta do pekla,“ pokračuje provozovatel sítě tělocvičen, instruktor, jak sám říká, tělocvikář a chodící reklama na cvičící nástroj kettlebell Michal. Lepší je prý cvičit na zhruba 80 procent a nepřepínat se. Tělo totiž pak po čase razantně řekne dost, něco se zlomí nebo zanítí. Pokud je vám nyní dvacet nebo třicet let, budete své tělo statisticky používat klidně i dalších 60 roků a je dobré ho na to připravovat.

Michal Vrátný|foto: Barbora Linková

„Sedavé zaměstnání lze kompenzovat cvičením, každý by to měl dělat. Sezení nás likviduje. Myslím, že na naší generaci se ukáže, jaký negativní vliv má.“ Doporučuje třeba pořídit si do kanceláře polohovací stůl, u kterého lze sedět, polosedět i stát. Lidské tělo nechce být dobré jen v jedné činnosti, chce být lehce nadprůměrné ve všem, tvrdí Michal. Proto je dobré hledat slabé stránky svého těla a na ty se zaměřit. Může se jednat o zmíněné dýchání, práci s očima, odhad vzdálenosti a také o sílu nebo kondici.

Věnovat se celý život jen jednomu typu pohybu, třeba běhání, je prý lepší než nedělat vůbec nic, ale má to svá rizika|foto: CC0 Public domain, Simon Rosengren

„Tělocvik ve školách je z mého pohledu nedoceněný, k učení je pohyb skvělý, ideálně před ním. Tělo pak absorbuje informace úplně jinak.“ Přitom ale Michal odmítá školní výkonnostní tabulky a důrazně říká, že by se k cvičení mělo přistupovat individuálně. Každé tělo potřebuje něco jiného. Věnovat se celý život jen jednomu typu pohybu, třeba běhání, je prý lepší než nedělat vůbec nic, ale má to svá rizika. Právě běhání je výrazně aerobní aktivita a je dobré doplnit ho budováním síly.