Básně jsou jako pecka do ksichtu. Liberatura poslouchala mladé básníky

24. srpen 2017
Básníci a básnířka Šimon Leitgeb, Emma Kausc a Teodor Kravál

V posledním díle Liberatury jsme přivítali devatenáctiletou Emmu Kausc, jednadvacetiletého Šimona Leitgeba a šestadvacetiletého Teodora Kravála, tři nadějné básníky, kteří píšou o lidech, městech, ale i o tom, co si přečetli na Guardianu.

Teodor Kravál vydal debut Pavilon Balast, nápadný hlavně tím, že minimalistické básně líčí nenápadné každodenní epizody, jejichž hlubší smysl se postupně vyjevuje s každou další stránkou sbírky. I Šimon Leitgeb se rád vyjadřuje co nejstručněji. Sbírku Mezi náma mu vydalo nakladatelství Petr Štengl a Šimon o ní tvrdí, že vypráví hlavně o okamžicích z jeho vlastního dětství a dospívání. Na Emmu debut teprve čeká. Jmenovat se bude Cykly a nabídne texty o dost abstraktnější, než jsou ty od Šimona a Teodora.

„Inspirují mě články, které čtu, většinou si najdu spojení, které ve mně evokuje nějaký další řetězec slov. Funguje to trochu jako puzzle. Inspirují mě i fotky – z Instagramu, z časopisů, odkudkoli,“ odkrývá Emma zdroje svých bohatě metaforických básní. Jeden z textů, který nám ve studiu přečetla, vznikl díky lehce stresujícímu článku o tom, kolik má člověk možností.

„Já prostě rád chodím do putyk,“ říká Teodor. Poezie na něj prý zbyla, když se mu na střední škole rozpadla kapela. V textech je pro něj ale pořád důležitý rytmus. Šimon dříve maloval, k veršům se dostal díky kurzu tvůrčího psaní. „Pro mě je malba hodně abstraktní. Poezie je taková pecka do obličeje. Je přímá,“ myslí si Šimon.

S mladými básníky jsme se bavili i o jejich cestě k debutu, o tom, kde získávali první zpětnou vazbu, kdo jim pomohl k publikaci. Šimon se toho hodně učil díky kamarádům a na čteních, po kterých klábosil u piva a obhajoval, že píše básně, i když se to nerýmuje. To Emma, ještě než vyhrála Literární soutěž Františka Halase, asi nejspolehlivější líheň mladých básníků, se musela vyrovnat s odmítnutím u jednoho literárního časopisu. „Dozvěděla jsem se, že jsem literární patos, který by měl přestat psát, a moje básničky by měly skočit z mostu.“ Energii to Emmě nesebralo a zanedlouho poté začala spolu s básníkem a šéfem zmíněné literární soutěže pro mladé básníky, Vojtěchem Kučerou, připravovat vlastní debut. „Hodně jsme se s Vojtou bavili o tom, že jsem hrozně ráda doslovná a poučuju čtenáře o tom, jak mají básně číst. Měla bych prý taky dát prostor čtenáři,“ vypráví Emma o své první zkušenosti s editorem.

Poslechněte si poslední vydání Liberatury, pokud jste začínajícími básníky, nechte si od našich hostů poradit, jak se dostat k publikaci. Anebo zkuste štěstí v československé soutěži Básně 2017, která má uzávěrku 31. srpna.

Další články autora