Sbohem a dík za všechny ty ryby (a knihy). Liberatura odvysílala poslední díl, padaly otázky na tělo

„Je mi smutno, za poslední rok a půl jsem zjistil, že Liberatura má své věrné posluchače, našel novou energii do vysílání, víc se začal věnovat překladové literatuře i nadčasovějším tématům,“ odpovídá Jonáš na jednu z otázek, kterou tentokrát posílali fanoušci pořadu. Dostalo se jich k nám přes sto padesát, odpovědět jsme stihli tak na dvacet. Třeba na tu, zda literatura prospívá chovu slepic. To bylo jednoduché: nevíme. Na druhou stranu, četba Marieke Rijneveld jistě na chov zvířat vliv má.

Čtěte také

Česká próza je unavená. Roku 2021 v literatuře dominovaly překlady a texty o ženské zkušenosti

Kdy Jonáš naposledy brečel u knížky? To nebylo tak dávno. Mieko Kawakami, Prsa a vajíčka. Kniha o malých okamžicích, ve kterých se někdy schovávají zcela zásadní události. Jako když se po letech vracíte do rodného města a náhodou se dostanete do domu, ve kterém jste prožili dětství. Zjistíte, že je o dost menší, než jak si ho pamatujete. Tak věrně popsat pocit, kdy na svoje dětství pohlížíte z dospělosti a přepadne vás vlna poznání, to dokázala právě Kawakami.

Jaké hosty Jonáš chtěl pozvat, ale nestihl to? Poslechněte si záznam poslední Liberatury! Přejeme hezké svátky a snad někdy zase na slyšenou.