Basová masáž vnitřností s Bugem v Kremži
Poslední den Donaufestivalu si užili hlavně fanoušci elektronické hudby. Hlavní hvězdou večera byl londýnský producent jménem The Bug a masivní basové linky jeho futuristického dubu.
Letošní Donaufestival v dolnorakouské Kremži na Dunaji obsáhl sedm nabitých večerů ve dvou prodloužených víkendech na přelomu dubna a května. Poslední kapitolu v místní veletržní hale napsaly v sobotu vesměs projekty, které spojuje radostné zneužití primitivních elektronických zvuků. Večer na hlavním pódiu odstartovali portlandští YACHT, jejichž rozverný hitík Summer Song budete určitě znát. Skladba je nekomplikovaný elektronický pop šibalsky pomrkávající po cynických hipsterech a v podobném duchu se neslo i jejich vystoupení. Jona Bechtolt (alias polovina skvělé skupiny The Blow) nijak nepředstírá, že jeho písňové jednohubky jsou určené především k odvázanému křepčení, a to i přes temné slogany v textech, jako například "Everything is f*cked, what we gonna do?". Proti němu ale tentokrát hrál fakt, že vystoupil příliš brzo. S Claire L. Evans u druhého mikrofonu, ze zákulisí pouštěnými podklady z DATky a s prezentací v PowerPointu na projekčním plátně jen obtížně dostávali poloprázdný sál do varu. Škoda, v menších prostorách by YACHT určitě zabrali více.
POSLECHNĚTE SI: Reportáž Aleše Stuchlého
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Rave-vival na Dunaji s Aphexem Twinem
Sonic Youth v Kremži proti falešné realitě
Potvrdili to hned francouzští DAT Politics, které pořadatelé umístili do menšího sálu a jejichž energický elektro punk ťal do živého. Skandující Claude Pailliot, přímočaré beaty a primitivní syntezátorové riffy dvojice Gaëtana Colleta a Vincenta Thieriona s lehkostí rozhýbali sál. Zazněly třeba i skladby Bad Dream Machina nebo Freak Me Out z letošní desky Mad Kit nebo starší věci jako What's DAT. Stejně jako před dvěma lety v pražském Bordo i v Kremži DAT Politics skvěle připomněli elektroclashovou vlnu, která před léty vrátila do klubů jednoduchost a hravost. Že už na tom o pět šest let není nic progresivního? To v sále snad nikomu nevadilo.
Pak už nastal čas na sonického vizionáře Kevina Martina vystupujícího poslední roky pod přezdívkou The Bug. Jeho moderní pojetí dubu a dancehallu na loňské desce London Zoo sklidilo chválu posluchačů i kritiky a The Bug se rázem stal jednou z největších hvězd londýnské dubstepové scény, byť jeho hudba má mnohem širší stylového rozpětí. Martin se zjevil za gramofony a laptopem na pódiu stylově zahaleném v umělé mlze a na úvod spustil nevinné reggae, pak ale přišla první masivní nálož skladby Angry. Přílivové vlny hutných basových linek masírovaly posluchačům vnitřnosti, ale show se dostala ještě do vyššího ševelu s příchodem rappera Flow Dana. Bývalý člen londýnské grime crew Roll Deep se chopil mikrofonu s Jah War a od té chvíle kormidloval dění na pódiu. Kromě skladeb, které nahrál s Bugem na London Zoo, přidal k dobru i klasické tracky od Roll Deep, např. Wickedest Thing nebo When I'm Ere či freestyle na Wileyho klasiku Ice Ring.
V rozhovorech Kevin Martin označuje za spojnici svých projektů absolutní intenzitu hudby. Ať už se jedná o industriální hip hop (Techno Animal), breakcore (Curse of the Golden Vampire), ambient (Ice) nebo dancehall, jeho skladby jsou vždy řádně "in your face" a ani v Kremži posluchače nijak nešetřil. Prudké backspiny, nepříjemné vysokofrekvenční píšťalky nebo mohutné subbasové bomby dodávaly jeho hudbě skoro až fyzický rozměr. Poslední skladba přišla zhruba po hodině a čtvrt s Poison Darts a pak už zahrál jen dvě skladby jako přídavek. Ze tří dnů, které jsem v Kremži strávil, mi Bug naservíroval největší zážitek, kterému se mohli vyrovnat asi jenom Sonic Youth z minulého týdne.
Leckdo se ještě otřepával z Bugovy sonické lázně, a ve vedlejším sále už zuřily ostré filtrované riffy DJského setu Alexandera Ridhy alias Boyz Noize. Bylo to hodně justicoidní a hodně přímočaré, Ridha zahrál i několik věcí z předloňské desky Oi Oi Oi a také svých proslulých remixů. Závěr večera obstarali Moderat, tedy společný projekt dvojice Modeselektor a Apparata. Hvězdy berlínské scény vydaly docela nedávno bezejmennou společnou desku, která je méně posluchačsky přístupná, než by jeden čekal, a v Kremži předvedli, že jim návrat k tvrdší elektronice svědčí (tedy až na trochu sentimentální vokály Saschy Ringa alias Apparata). Co ale skutečně uchvátilo, byla projekce týmu Pfadfinderei kombinující abstraktní obrazce s deformovanými záběry do měst nebo přírody.
Letošní, pátý ročník Donaufestivalu nabídl pořádnou nálož hudby. Oproti minulým rokům přišlo určitě více lidí, což bylo způsobené sázkou na velké hvězdy (Sonic Youth, Aphex Twin, Antony & The Johnsons). Možná to bylo trochu na úkor vyrovnanosti programu i trochu vlažnějšího přijetí méně známých projektů, které pro hodně návštěvníků jen vyplňovaly čekání na hlavní hvězdy. Přes všechny výhrady zůstává festival v Kremži ojedinělou oázou hudební alternativy pro posluchače, které letní festivaly těžko mohou uspokojit.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
