Bez bubeníka bychom asi hráli vsedě na barových židlích jako Led Zeppelin, říká country pětice Dingo

Dingo

Country s banjem, balalajkou a blackmetalovým backgroundem. I díky úspěšnému naverbování bubeníka přešla pětice Dingo při koncertech ze sedu do stoje a začíná o sobě čím dál víc dávat vědět. „Původní představa byla, že budeme vypadat jako Led Zeppelin, když hráli akustický set na vysokých barových židlích,“ vzpomíná s úsměvem kapela, která v loňském roce debutovala eponymním albem u labelu Stoned To Death a na cestě už má aktuálně nový singl.

Za přítomnost balalajky v kapele může zpěvák a textař Michal Drozen, který si ji kdysi pořídil na bleším trhu v Berlíně. „Když jsem přišel na vejšku do ateliéru kresby, kde byl Michal s balalajkou, dostal jsem v té době zrovna od rodičů starý banjo. Tak jsme si řekli, že spolu začneme jamovat,“ vysvětluje Štěpán, který měl prý banjo rád už jako malý kluk. Ke dvojici se postupně přidali ještě kytarista Miky a basák Honza.

Dingo

V té době už podle Honzy kapela v podstatě měla hotový základ na chystanou debutovou desku. „Akorát jsme doplnili moje party na basu a následně ještě Šimonovy na bicí.“ Právě Šimon byl posledním dílkem skládačky jménem Dingo. „Kluky jsem znal docela dlouho a pořád mi říkali, že potřebují bubeníka, ať se přijdu podívat na jejich koncert, ale mně to dlouho nevycházelo. Až jednou ve Vile Štvanice se zadařilo a dost se mi jejich hraní líbilo,“ popisuje Šimon, jak se nakonec stal členem kapely, která tak v podstatě díky němu přešla z hraní vsedě k hraní vestoje.

S čím měli před vydáním debutové desky Dingo největší problém? Jak vzniká nový materiál a které dvě písně, z nichž jedna zazněla i ve studiu, vyjdou na chystaném sedmipalci? Poslechněte si celý rozhovor i skladby Message, Small Town, Children a In The Moonlight, které pětice Dingo zahrála živě v rámci Radio Wave Studio Session.