Biosphere: Nenápadný půvab štěpení
Biosphere, vládce arktických zvukových ploch a pionýr ambientního techna z norského Tromsø, se svou novou deskou stává prorokem i na poli jaderné energie. Za jeho aktuálním albem N-Plants se totiž skrývá neobvyklý příběh, spojený s tematickým zacílením nahrávky.
Jenssen, který chtěl původně desku věnovat fenoménu japonské poválečné rekonstrukce, nakonec zúžil svůj koncept na tamní futuristický nukleární program. Opus, otevřeně prozrazující autorovu fascinaci japonskými jadernými elektrárnami a jejich poněkud nerozvážným rozmístěním na tektonicky aktivních místech blízko moře, pak bylo dokončeno v půlce února - měsíc před tragickými událostmi ve Fukušimě.
Hudba samotná při vědomí kontextu skutečně evokuje hladký perfekcionismus japonské architektury stejně jako lehce pohmožděné nálady digitálního věku. Biosphere si tady počíná jako zkušený hypnotizér: jeho kompozice jsou oslavou pomalosti, repetic a mikroskopického vývoje, která ale v důsledku neunavuje, nýbrž vypravuje naše vědomí vstříc živému obalu země.
Jenssenovy skladby v sobě stále mají ten zvláštně zklidňující náboj, díky němuž zůstává jeho hudba široce přístupná. Melancholické syntezátorové motivy, bublavé basové linky, samply z archaických japonských snímků a nezvykle často využívané beaty zase jako by těžily z tradice alb skotských Boards of Canada. Naslouchání tomuto albu chvílemi připomíná exkurzi do míst, v nichž mají mechanické objekty krevní oběh a kde je naopak lidská řeč neoddělitelnou součástí jazyka strojů. Je to další vývojová fáze muzikanta, který nás jako jeden z prvních učil naslouchat digitálním poruchám a továrním šumům jakožto emotivní hudbě.
Promítání starých filmů na zdi nově pobořených elektráren, japonské čajové obřady probíhající na orbitu, jemné ozařování zvukem - podobné asociace se člověku derou na mysl při poslechu neodbytné a nezvykle jímavé desky N-Plants. Jenssenova sonická radiace je však organismu prospěšná: echa zemětřesení sem doléhají snad ze vzdálenosti světelných let, vlny tsunami se tu jen zpomaleně, líně převalují přes sebe. Nakonec zde vítězí to, co vždy činilo Biosphereovu ambientní vizi tak jedinečnou: čisté opojení pečlivě strukturovaným prostorem.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
