The Black Angels: „Měli bychom se víc učit z minulosti.“

Zatím poslední a asi nejpřístupnější deska Phosphene Dream skupinu představuje v novém, jakoby radostnějším světle. Snad kvůli napravení „černé“ reputace The Black Angels nedávno také vydali EP Phosegene Nightmare.

The Black Angels jsou ukázkovým příkladem, jak hudební reminiscence rockového pravěku nemusí ani v roce 2011 znít nikterak trapně nebo nostalgicky. Zatímco se Alex Maas díky svému podmanivému hlasu ustálil jako hlavní zpěvák kapely, Christian Bland je zase nejvýraznějším skladatelem a právě pod jeho rukama vzniká charakteristický, do rockové minulosti bez skrupulí se ohlížející zvuk kytary. Christiana Blanda jsme probudili den po fantastickém koncertu na Primavera Sound Festivalu, který The Black Angels uzavírali.

Christian Bland (The Black Angels)|foto: Sake of the Song

Protože ses zrovna probral, zeptám se na pozadí vašeho alba Phosphene Dream a aktuální EP Phosgene Nightmare. Jestli tomu dobře rozumím, před nahrávkami jste pořádali jakési spací seance?
Některé skladby, které teď vydáváme jako Phosgene Nighmare, jsme nahráli, když vznikalo Phosphene Dream. Zvláště první dvě písně z Phosgene Nightmare měly být původně už na albu. Ale chlap, se kterým jsme Phosphene Dream nahrávali, chtěl na desku maximálně deset skladeb, takže nám některé zbyly. Hlavním tématem byly sny. Phosphene Dream je deset různých snů.

Zakládají se tedy na skutečných snech, které se vám zdály?
Ano. Jednotlivé sny, které se zdály nám všem. A Phosgene Nightmare je jakási jejich antiteze: noční můry.

Už na albu Phosphene Dream jsou ale rozpory. Například singl Bad Vibrations evidentně nevznikl na základě pozitivních energií, zatímco Telephone je na vaše poměry naprosto rozjařená písnička.
Myslím, že je to proto, že na tomto albu se dostaly do popředí různé vlivy, které nebyly patrné na našich minulých nahrávkách. Všechny nás baví věci z raných šedesátek. Raní Beatles, Zombies, Animals a Kinks. Všechny tyto vlivy se na posledním albu prosadily víc než kdy předtím. Zatímco předchozí desky byly, myslím, víc hlukové a v duchu Velvet Underground. Tentokrát se projevil protějšek našich inspirací a vlivů.

Kapelu jste pojmenovali po písni Velvet Underground a velkou měrou si berete inspiraci z estetiky 13 Floor Elevators. Od jejich časů ale za chvilku uplyne 50 let. Co myslíš, že změnilo vnímání takhle staré hudby, že se s ní dnes ztotožňují mladí lidé a kapely jako vy ji obrozují?
Je to tak. Snažíme se udržet při životě odkaz 13th Floor Elevators. To je taky jeden z důvodů, proč všichni žijeme v Austinu v Texasu: protože si myslíme, že psychedelický rock začal právě s 13th Floor Elevators v Austinu. Chceme v tomto dědictví pokračovat, udržovat ho naživu a posouvat psychedelický rock do budoucnosti. Myslím si, že základní vlastností psychedelie je experimentovat, posouvat hranice a objevovat. Existují ještě spousty dalších hranic, za kterými lze objevovat nové věci a kterých se ani 13th Floor Elevators nedotkli. Takže dál prozkoumáváme.

Jste na jedné lodi s Black Mountain nebo Dead Meadow, ale zároveň operujete na scéně trendy kapel, které prosazují weby jako Pitchfork. Podle mě ale tvoříte mimo tuhle scénu.
Ano, taky si to myslím.

V čem si myslíš, že jste specifičtí oproti dalším kapelám s dnes tolik nadužívaným psychedelickým popisem?
Myslím, že jsou to vlivy, ze kterých vycházíme, protože ty stále nejsou bůhvíjak populární. Prokopáváme si vlastní cestu místo toho, abychom se snažili zapadnout do něčeho, co je populární. A doufáme, že to, co děláme, se nakonec populárním stane.

Pokud jsme mluvili o Black Mountain, ti mají spoustu postranních projektů, vy se ale evidentně koncentrujete hlavně na The Black Angels.
Já mám boční projekt, jmenuje se Christian Bland And Revelators. Ale mám ho hlavně proto, že The Black Angels z nejrůznějších důvodů nemůžou každý rok vydávat nové album. Hlavně proto, že jsme stále na turné. Takže pro mě je boční projekt jen dalším kreativním ventilem, protože nepřetržitě píšu písně.

Také organizujete Austin Psych Festival. To je přímo váš podnik?
Ano, dávám ho dohromady s Alexem a dvěma dalšími přáteli. Vznikl z nepřetržitého koncertování a potkávání kapel na turné. Začali jsme v roce 2008, festival trval jenom jeden den a pozvali jsme všechny spřátelené skupiny, aby si užili den psychedelického rock’n’rollu. Od té doby se neustále rozrůstá a příští rok už půjde o třídenní festival. Tenkrát jsme ho uspořádali víkend před festivalem South By South West, kdy jsme věděli, že kapely k nám beztak přijíždějí. A vloni jsme ho pořádali v opuštěné tepelné elektrárně, což bylo parádní. To byl zatím největší a nejpovedenější ročník. Austin Psych Festival se skvěle rozmáhá.

Včera hrál tady na Primaveře John Cale, byli jste se podívat?
Ne. Chtěl jsem, ale nezvládl jsem to. Jaký byl?

Byl úžasný. Viděl jsi nějaké jiné kapely? Přijde mi, že zvlášť na letošním ročníku spousta starých kapel zastínila mladé.
Moc starších skupin jsem neviděl, ale stihl jsem některé nové. Jako třeba The Fresh & Onlys, což jsou naši přátelé. Jsou ze San Franciska. Potom třeba Las Robertas, což jsou dvě holky a jeden kluk na bicí. Pochází z Kostariky a potkali jsme se na loňském South by South West. Jsou skvělí. Stali se z nás dobří přátelé.

The Black Angels - Phosphene Dream|foto: Blue Horizon Ventures

Důležitou součástí vašich alb je i vizuální stránka. Obaly vašich vinylů jsou impozantní, ačkoliv nejste na žádném bohatém vydavatelství.
Měli jsme štěstí na spolupráci s labely, pro které je vizuální stránka stejně důležitá jako pro nás. Jde jim o to, aby byla alba díky obalu zároveň pěkným předmětem. Myslím, že je to pro nás určité požehnání, protože oni jsou ochotni a schopni vyrobit, cokoliv si představíme.

Každé vaše album má specifické téma. Už debut Passover byl docela překvapivý tím, že se ještě v roce 2006 vypořádával s válkou ve Vietnamu.
Bylo to jakési srovnání současnosti se 60. lety. Porovnání současné války na Blízkém východě s válkou ve Vietnamu a to jsme se zjevně nepoučili z historie. A to je naše poselství, že bychom se z minulosti měli neustále učit.