Brněnští politologové zkoumají korupci pomocí počítačové „hry“

29. duben 2016
02830369.jpeg

První hráč úplatek nabízí, druhý přijímá či nepřijímá, třetí má možnost jejich jednání nahlásit. Jak se lidé chovají, když přijde na úplatky, zkoumá tým experimentální politologie při Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity – jediného pracoviště u nás, které se zabývá experimenty souvisejícími s politikou.

Software, který politologové používají, každému přiřadí roli. Můžete být úředníkem, firmou, občanem nebo politikem. Firmy se vás pokouší uplácet, za každé přijetí úplatku se zvýší částka, kterou dostanete. Pokud úplatek odmítnete, oběma hráčům původní „výdělky“ zůstávají. Po každém kole se však všem hrajícím z obnosu odečte určité procento celkového objemu nahrané korupce, které simuluje celospolečenskou ztrátu. Částku, kterou si uhájíte, si můžete odnést domů.

Podrobnosti o pravidlech hry jsou tajné, aby se dal experiment v budoucnu použít znovu. Je v pořadí čtvrtým projektem, který experimentální politologové provedli, spolupracují na něm s výzkumníky z Ekonomicko-správní fakulty MU. První se zabýval tím, jak rozhodování voličů ovlivňují stereotypy založené na vzhledu kandidátů na politické funkce. Druhý zjišťoval, zda rozhodování voličů mění schopnost kandidátů být konzistentní v názorech, třetí zkoumal, jak obsah informace o kandidátech ovlivňuje to, jak informaci vnímáme, například v závislosti na tom, jestli nám konvenuje nebo ne.

03064420.jpeg

„Aktuálně probíhá ověření jednoho z protikorupčních mechanismů, staff rotation, tedy výměna pracovníků, sledujeme to, jakým způsobem dochází k narušení vztahu mezi tím, kdo úplatek nabízí, a kdo ho přijímá. Navodíme situaci a necháme účastníky se rozhodovat,“ říká Miloš Fišar z Ekonomicko-správní fakulty. Za jeho zády sedí v místnosti u počítačů několik desítek studentů, kteří jsou pro větší anonymitu ukrytí v lepenkových krabicích. I vědomí toho, jak spoluhráč v experimentu vypadá nebo jestli je žena nebo muž, by mohlo chování účastníků ovlivnit. Program spuštěný na počítačích simuluje hru, ve které se studenti rozhodují, jak moc se nechají vtáhnout do korupčního jednání.

„Neříkáme jim vždycky, co je cílem tohoto experimentu, nemají všechny informace, protože nás zajímá to, jak se chovají a uvažují v těch situacích, kdybychom jim to řekli, tak to může jejich chování změnit,“ říká politoložka Lenka Hrbková. Účastníci tak dopředu věděli jen to, že se přihlásili na experiment související s korupcí. „Přemýšlel jsem nad tím, jestli je to myšlený tak, že mám usilovat o co největší zisk, nebo jestli to má být jako v reálu, jestli je tam zahrnutá i nějaká morální úvaha. Zda chtějí zjistit, jak by se lidi chovali, kdyby nebrali v potaz morálku, čistě jako teorie her. Anebo jestli ji do toho mám vztáhnout. Nakonec jsem se ji k tomu rozhodl vztáhnout, takže jsem se pak cítil tak nějak v pohodě,“ říká jeden z účastníků.

03064545.jpeg

„Jak se zvyšovala částka, tak jsem nechtěla moc riskovat. Myslím, že by to tak mělo působit i reálně v životě, že pokud člověk něco má, tak by se neměl snažit o to přijít. Mám dojem, že politici čím víc mají, tím víc riskují, pak o všechno přijdou a jsou z toho kauzy,“ říká studentka, která se přihlásila, protože ji vlastní chování v korupční situaci zajímalo.

Ačkoliv autoři výzkumu provedeného pouze na vzorku složeném z brněnských studentů říkají, že na základě výsledků nechtějí tvořit závěry o celé české společnosti, ale spíš potvrdit výchozí teorii a navázat na předchozí korupční experimenty, výzkum by měl přinést zjištění, která podle nich budou zajímavá i pro nevědecké časopisy. „Ukázalo se nám v loňském experimentu, že muži jsou ti, kteří častěji úplatek nabízejí, ženy častěji úplatek přijmou,“ říká Miloš Fišar.

03064543.jpeg

Jejich práce navazuje na německé výzkumy, kromě německých politologů se v této vědě stále ještě nezvyklé metodě věnují i v Holandsku a USA. „Jeden experiment srovnával korupční chování ve čtyřech různých zemích a zabýval se kulturní podmíněností chování, třeba Australané byli velmi špatně korumpovatelní, Indonésané často nahlašovali.“ Experimenty nezřídka zkoumají kulturní podmíněnost jednání – často je vědci v jedné zemi vytvoří a v dalších pak replikují a adaptují na místní podmínky.

O brněnském experimentu bude i instalace Pavla Sterce na výstavě v bratislavské galerii Tranzit, jejíž téma je sociální změna. „Pro moji tvorbu není podnětný vařit nějaký aktivistický umění, který to někdy jenom estetizuje, nějakej aktivismus nebo politiku, zajímá mě abstraktnější úvaha, zamyslet se nad experimentem, který může rozvíjet politickou představivost, něco co může vést k zamyšlení nad možnýma alternativama k tomuhle systému a může to být paradoxně blíž svou experimentální podstatou umělecké práci,“ říká finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2011, kterého k zájmu o experiment přivedlo přesvědčení o tom, že většina aktivistického umění nemá žádný dopad. Vernisáž výstavy Odovzdaní zmeně s podtitulem Socialne praktiky a umělecká praca se plánuje na 28. března. Výsledky experimentu chtějí vědci publikovat nejpozději do prázdnin.

Další články autora