Budeme svítit hovínky? Tukovce z kanálů a exkrementy jsou možná budoucností energetiky

Český výraz pro slovo fatberg zatím neexistuje, podle vzoru ledovec bychom ho ale mohli pojmenovat tukovec. Vzniká, když se do kanalizace dostává velké množství jídelního tuku a zbytků a k tomu se přidají všechny další odpady, které lidé i přes varování splachují – pleny, vložky, kondomy nebo vlhčené ubrousky. Pak se utvoří tuhý špunt, který může dosahovat skutečně monstrózních rozměrů. A na světě je tukovec. Co s ním? Instinkty velí zničit ho, to by ale byla chyba.

Londýnské monstrum

Možná největší fatberg objevili v září v londýnských viktoriánských kanálech ve Whitechapelu. Byl přes 250 metrů dlouhý a vážil přibližně 130 tun. Asi není třeba podrobně popisovat, co by se mohlo stát, kdyby tukovec ucpal kanalizaci v některé části úplně a její obsah by se odpady a kanály vracel zpátky. Nepříjemnou zkušeností si nedávno prošli v Baltimoru v USA, kde se pro tyto útvary vžil termín FOG (fat – oil – grease). Baltimorská tuková hora byla přitom mnohem menší než ta londýnská. 

Londýnský tukovec naštěstí žádnou nehodu způsobit nestihl, byl objevený při preventivní prohlídce potrubí. Několik pracovníků na jeho odstranění pracovalo tři týdny. „Je to totální monstrum, rozsáhlá akce si vyžádala hodně lidských i mechanických sil,“ prohlásil Matt Rimmer ze společnosti Thames Water (TW), která má londýnské odpadní vody na starosti.

Zašpuntování podzemí v centru Londýna nemají na svědomí jen nedisciplinovaní jednotlivci, ale hlavně velké množství restauračních zařízení. Po objevení rekordního tukovce zástupci TW navštívili stovky podniků a zjistili, že průměrně devět restaurací z deseti nemá adekvátní zařízení, které by zabraňovalo kuchyňskému odpadu dostat se do kanalizace. 

Ze záchodu do elektrické sítě

Existence tukovců kdesi hluboko pod našimi chodníky určitě nevyvolává příjemné pocity. Tuny odporného odpadu ale nemusí být jen prokletím, i ty nejnechutnější zbytky se totiž dají zrecyklovat. A to včetně lidských exkrementů, které možná brzy budou žádanou komoditou. Nasvědčují tomu aspoň nejrůznější recyklační projekty ze všech koutů světa. Naše výkaly mohou být přeměněny na energii, díky které si můžeme svítit nebo jezdit v autech.

Vědci z University of the West of England například vyrábějí pomocí bakterií elektřinu z moči. Vytvořili v podstatě malé kompaktní živé elektrárničky, které se vejdou třeba na stůl. Jimi vyprodukovaná energie stačí na svícení v malé místnosti. Dobíjení chytrého telefonu sice bakteriím žijícím na elektrodách a krmeným čůráním trvá 64 hodin, ale výzkumníci věří, že se jim výkonnost rychle podaří vylepšit. „Pomocí této technologie lze nejen čistit odpadní vodu, a tak zlepšovat hygienické podmínky, ale zároveň vyrábět energii,“ vysvětluje vedoucí projektu Ioannis Ieropoulos. Věří, že ve světě, kde žije 2,5 miliardy lidí bez kvalitní kanalizace a 1,2 miliardy lidí bez elektřiny, má jeho projekt velkou budoucnost. Výzkumný tým například nainstaloval „živou elektrárnu“ do dívčí školy v Ugandě, kde díky ní osvětlují záchodky.

S tukem a hov**m k lepším zítřkům

V Bristolu nedávno spustili elektrárnu na bioplyn, která dokáže ze splašků vyrobit 56 milionů litrů biometanu denně. Lidské exkrementy úspěšně zpracovávají například v Keni. V nairobských slumech staví toaletní zařízení, kde se výkaly přeměňují na bioplyn, který pak zásobuje slumy elektrickou energií. Řeší tak najednou dva vážné problémy, se kterými se chudinské aglomerace potýkají. V Nairobi žije ve slumech 2 400 000 lidí. „Denně se tu vyprodukuje 720 000 kilo lejn. Chceme je proměnit na bioplyn, a vyřešit tak energetickou krizi,“ vysvětluje Josiah Omotto, vedoucí recyklačního projektu.

I tukovce se dají využít jako zdroj energie. Rekordman z Whitechapelu byl rozkouskován a zpracován na 10 000 litrů bionafty, která bude pohánět autobusy či náklaďáky. Jen v britské kanalizaci se skrývá možná až 400 000 tun tuku, takové množství může být využito pro pohonné hmoty. Ředitel elektrárny, která zpracovala whitechapelský fatberg, odhaduje, že by takto ročně mohli vyrobit až 90 milionů litrů bionafty. Podobně prý dokážou využít například zkaženou majonézu nebo ghí. Odborníci nyní horečnatě zkoumají, jak podobné provozy ještě více zefektivnit, protože s narůstajícím počtem světové populace nebude podobného odpadu ubývat. Platí tu, že všechno zlé, i to opravdu odporné a páchnoucí, může být k něčemu dobré. Třeba k energeticky zajištěné a ekologické budoucnosti.