Být dospělý neznamená být zralý. Zralost je přijetí odpovědnosti za emoce a vztahy
„Zralý člověk dokáže odlišit fakta a domněnky. To bychom měli umět ze základní školy. Ale třeba i dnešní politici útočí na naši rozumovou zralost a fascinuje mne, jak jsou některé mýty vnímány jako fakta,“ řekl magazínu Balanc Tomáš Zuda, psycholog, psychoterapeut a kouč. Co je psychologická zralost, jak se liší od dospělosti a jak ji rozvíjet?
„Dospělost je životní fáze, nahlížíme na ni nejčastěji právně a společensky. Z hlediska vývojové psychologie existuje také termín zralost.“ Lze ji rozdělit do několika oblastí, rozumové, emoční, společenské a morální. Můžeme být velmi rozumní, vzdělaní a soběstační. Neznamená to ale, že jsme zralí. Takových lidí je mnoho, intelekt jim v životě proráží cestu, ale nemají rozvinuté emoční a společenské dovednosti. V zaměstnání jsou ceněni pro svou inteligenci, nejsou ale dobrými týmovými hráči a doma si neudrží fungující partnerský vztah.
„Vždy musíme pochybovat o vlastní rozumové zralosti, vždy je kousek prostoru, ve kterém jsme manipulovatelní. Měli bychom pochybovat, tázat se, ověřovat fakta.“ Jako příklad uvádí Tomáš Zuda velkou skupinu obyvatel USA, která i dnes věří tomu, že lidé žili na planetě zároveň s dinosaury. „Zralost je spíše škála. Může se stát, že v různých oblastech ji dočasně ztratíme. Třeba ve vypjatých situacích. Musíme na tom celý život pracovat.“ Rozum je vždy ve službách emocí. Proto si nikdy nemůžeme být na sto procent jisti svou rozumovou zralostí a vždy má smysl pochybovat.
Proč bohatí věří, že si úspěch zaslouží a chudí jsou líní? Dělají chybu v kritickém myšlení
„Kriticky myslet znamená mít pro svá přesvědčení dobré důvody. Pes je zakopaný ve zjištění, co jsou dobré důvody.“ Shodují se datoví analytici a vědci Martin Vraný a Ondřej Havlíček, kteří kritické myšlení učí. Říkají, že to je sada schopností, které musíme rozvíjet celý život. Může to dělat každý a nikdo se nerodí jako brilantní kritik.
Emoce je zásadní umět rozpoznat, adekvátně na ně reagovat, nepodléhat jim. A také se naučit si do života přinášet více pozitivních, se kterými se zkrátka žije lépe. Jen těžko budeme udržovat dobré přátelské i partnerské vztahy, pokud na druhé budeme obracet vlastní agresivitu, smutek a zklamání.
„Mírou sociální zralosti není, kolik kamarádů máme. Jde o hloubku vztahů, ale každý jsme jiný. Pro někoho je přirozené mít spoustu známých a vztahy jsou povrchnější. Někdo má blízkých přátel jen pár, ale o to jsou vztahy hlubší.“ Pro sociální zralost je důležité, že umíme vztahy navázat a udržovat a hlavně za ně přijmout zodpovědnost. Respektujeme potřeby své i druhých a hledáme, jak si navzájem vycházet vstříc. Odměnou za vztahovou zralost je, že můžeme prožívat zážitky jednoty a spolubytí s druhými, to je koření a jeden z darů života. Bez vztahové zralosti se také nedá udržet partnerský vztah.
Pusťte si Balanc o všech oblastech zralosti, dospělosti a cestě k nim.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
