Koho byste samou láskou sežrali? O kanibalismu v popkultuře s publicistou Antonínem Tesařem

„Často se bavíme o kanibalismu, aniž to tušíme.“ Kanibalismus v popkultuře často slouží jako metafora pro hlubší společenské problémy. Filmy a seriály jako Mlčení jehňátek nebo Yellow Jackets využívají toto téma ke reflexi lidské psychiky, společenských norem a etických dilemat. Hannibal Lecter, asi nejznámější fiktivní kanibal, je příkladem postavy, která kombinuje vysokou inteligenci s extrémním nedostatkem empatie, což z něj činí fascinující, ale děsivou postavu.

„Mně se líbí, že uvažuješ tím způsobem, že všichni lidské maso chceme jíst, ale nemůžeme, protože máme etické zábrany a normy,“ podezírá filmový publicista moderátora pořadu o duševním zdraví. Z psychologického hlediska není kanibalismus diagnózou, ale projevem psychopatologie často spojeným s různými duševními poruchami. V extrémních situacích, jako je přežití po letecké havárii, může dojít ke kanibalismu z nutnosti. Zajímavé je, že lidské maso údajně chutná podobně jako vepřové nebo kuřecí, což vedlo k vzniku termínu „dlouhé prase“.

Kanibalismus se v popkultuře často objevuje jako kritika kapitalismu. Filmy George A. Romera o zombie apokalypse nebo Texaský masakr motorovou pilou lze interpretovat jako alegorii na vykořisťovatelskou povahu kapitalistického systému. Některé filmy také zkoumají etické otázky spojené s konzumací synteticky vyrobeného lidského masa v hypotetické budoucnosti.

„Když jsi fanda Taylor Swift, tak si na černém trhu můžeš sehnat kus flákoty jejího naklonovaného masa,“ popisuje svět filmu Antiviral Tonda. Diskuze se dotkla i etických otázek spojených s mediální pozorností věnovanou extrémním zločinům. Případ japonského kanibala Issei Sagawy, který se stal celebritou, ilustruje problematický aspekt true crime žánru. Autoři zdůrazňují, že je důležité přistupovat k takovým tématům s opatrností a nezlehčovat závažnost těchto činů.

Poslechněte si celý silvestrovský speciál o kanibalismu.