O fyzickou intimitu stojím, ale cesta k ní je náročná. Proč je sexualita u lidí s autismem tabu?

„První a nejstěžejnější mýtus je, že lidé s autismem sexualitu nemají. Je to téma, které zůstává tabuizované, zůstává v pozadí. Ale ve chvíli, kdy si řekneme, že i člověk na spektru má nějakou intimitu a sexualitu, tak už je to jenom o tom, jakou ji má, jak ji bude projevovat, jak ji bude realizovat, jaká má přání, touhy a potřeby. Ale ten prvopočátek je respektování, uvědomění si a přijetí toho, že ten člověk tu sexualitu má,“ říká psychoterapeutka Petlanová Zychová.

Věra Petlanová Zychová|foto:Adam Ryšánek, Český rozhlas

Výzkumy potvrzují, že zájem o partnerské vztahy a sex je mezi lidmi s PAS srovnatelný s neurotypickou populací, jen je často ovlivněn specifickými překážkami v oblasti sociálních dovedností a komunikace. Pro 22letou Dodo, která se svou diagnózu dozvěděla ve čtrnácti letech, představuje intimita prostor pro objevování a hledání forem blízkosti, které jí vyhovují. „Mnohem víc mi udělá dobře, když mě někdo hladí třeba po hlavě nebo za ušima. Na genitální kontakt moc nejsem. Ale když už se k něčemu dostaneme – protože ta představa, že někomu působím slast, je hezká –, používám třeba gumové rukavice,“ dodává.

„Je to o nějakém vnitřním boji. Nejde o to, že bych fyzickou intimitu nevyhledával, je to věc, kterou určitě vyhledávám, ale ty cesty k ní jsou těžký,“ říká 23letý Lukáš, který zároveň zmiňuje, že nejde jen o tělesnost. „Já jsem měl cca od čtyř let hodně specifické zájmy. Zajímal jsem se třeba o Japonsko, ale zároveň mi bylo nepříjemné, když o tom chtěl slyšet někdo cizí. A když rodiče před někým zmínili, o co se zajímám, tak jsem se najednou cítil nějakým způsobem obnaženej. A ten pocit obnaženosti je v tomhle ohledu pro mě dost podobnej jako pocit fyzické obnaženosti před lidma,“ vysvětluje.

Poslechněte si novou epizodu podcastové série Spektrum.