Čelisti: Mámo, ztrácíme víru, lásku, naději

V extatickém informačním otčenáši zazněla posvátná jména jako Noe, Spielberg, Mercury, Quantum Tarantino, Akira Krásová a Antoniyoni, slavný to maďarský šovinista. Vedle zjištění, že westernová Jane už nemá ani pistoli, ani protivníka, ani režisérku, zazněla i zcela zásadní informace, že Han už se na to své hvězdné své Solo těší.

Stejně jako Solo Han těšil se na své sólo Dan. Pramicí si zajel do pravěku a setkal se se svými neandrtálskými příbuznými Croodsovými. Shledal, že žijí nudným životem, tak se zase vrátil zpět, právě včas na večerní bičování s Ulrichem Seidlem. Rakouský jezuita pálící předsudky ohledně krásy uvedl na Febiu kompletní trilogii Paradies a nutno říci, že šlo o jednu z událostí roku – především završení celého konceptu Nadějí je excelentní. Jinak letošní pražský svátek filmu žádný velký objev nenabídl, aspoň dokud na něj Vítek stíhal chodit.

Ulrich Seidl|foto: Sepp Dreissinger

A protože všichni máme rádi Mamu, co má mísu, nesl se poslední vstup v duchu něžných mateřských vzdechů hororu Andrese Muschiettiho. Není to sice žádná symfonie děsu, ale v mámině náručí zas tak zle není. Aspoň Aleš se tam rád vrací.

Čelisti: vaše dobrá máma.