Čelisti: Marťani na falešném laně

Zemeckis se na čas vykašlal na svoje odporné digitální papundekly, které ho málem přivedly na buben, a po poměrně skromném dramatu Let se rozhodl zadaptovat „skutečný příběh“ Philippa Petita, muže, kterému nestačily stromy a lampy, tak si napnul provaz mezi věžemi WTC a několikrát přešel sem a tam. Film je tzv. podle pravdy, přesto nejvíc připomíná mýtus/pohádku s okázalou výpravou, přepjatými hereckými výkony a zcizujícím vypravěčem. Na laně se divákům sice dělá šoufl, ale jinak je film tak nějak bez dramatu a hloubky.

Hloubkou netrpí ani „brainy entertainment“ Marťan, kterým si to břídil Ridley u nás vyžehlil do doby, než nás vymandluje dalším Prometheem. Chytrý, optimistický a geekovský spektákl o muži, který Boha a duchovno nahradil radostnou vědou, potěší už jen tím, že tu Scottova režie a humanistický étos působí uměřeně, vtipně a oduševněle. Nad absencí umělých dramatických rekvizit se sice rozhořel ve studiu menší boj, ale konsenzus označil Marťana za nejlepší Scottův film za velmi dlouhou dobu.

Příště odložíme skafandry a nasadíme měšťácké overaly i rumunské kroje. Čekají nás Aferim! a Mládí.