Čelisti: Na mořském posedu s Jackie a Danem Blakem

Jako první vybíhá na paseku Ken Loach a vášnivý nimrod Dan Řehák tasí kulovnici plnou emocí. Film Já, Daniel Blake, vítěze Cannes a jedno z nejlepších děl mistra sociálního dramatu, zasypává chválou. Nejen proto, že titulní postava se jmenuje stejně jako on, dokonce ani ne za potřebnou politickou angažovanost, ale spíš za vystižení nebanálního zoufalství člověka, který se ocitá v soukolí byrokracie. Fór se střelbou se v případě Jackie (Kennedyové) stává poněkud hraničním, ale koncept si ho žádá. Snipeři Aleš a Dan tu nasazují podstatně ostřejší munici. Očekávaný impresionistický portrét první dámy z dílny Pablo Larraína sestřelují za iritující povrchnost, předvádivost skrytou za falešnou pokoru i sice precizně našprtaný, ale jinak spíš plochý herecký výkon Natalie Portman.

Už kompletně v trojici pak nad ránem skládáme dvanácteráka s tváří Caseyho Afflecka. Ale se všemi mysliveckými poctami! Místo u moře je totiž jedním z vrcholů amerického indie posledních let. Neuvěřitelně bohatá, jímavá, přesná, skvěle napsaná i zahraná cesta na místo, kde se těžko truchlí a ještě hůře zapomíná. I přes pár broků za přepálenou hudbu patří téhle dramatické vysoké samé zlato.

Příště razíme na veletrh jezevčíků, tak si od nás odpočiňte. Čelisti: děti Huberta a Diany.