Čelisti: Trochu hnoje, děti moje...
Zatímco idol všech maminek George Clooney sprintuje po havajských ulicích v pantoflích, idol všech infantilních sadistů Takeshi Kitano odhodlaně klape dřeváky před českými kinosály. Přehlídka jedné z nejvýraznějších osobností japonského filmu a horký oscarový kandidát si dali dostaveníčko v orientálně zešikmených Čelistech.
Cynismus Víta Schmarce přitom dosáhl takových rozměrů, že se jal z cynismu obviňovat ty, kteří z něj budou pravděpodobně obviňovat jeho. Děti moje jsou přesně vysoustruženým produktem pro udílení cen a tišení po harmonii bažících diváků. Všechny hrany mají měkčené a obalené havajskou sukýnkou a po zmáčknutí z nich teče lepkavá šťáva hojivých frází, které podobně jako kohout plaší smrt.
Smrt neplaší Takeshi Kitano. Nejen proto, že jeho filmy jsou plné násilí, ale i proto, že si s ní renesanční blázen potykal u silnice. Rychlý průlet jeho světy, v nichž se infantilita a hravost prolínají s pokerově utajenými emocemi a žánrovou brutalitou, narušovaly vpády hádavé rozhlasové Jakuzy. Poté, co si Dan usekl malíček, Vít prohlédl své tlusté střevo a Aleš zavřel ... a otevřel mozek, jim byla udělena milost a svolení provozovat svou pochybnou živnost i v příštím týdnu.
Je to dobře, protože specialista na holandskou, švédskou a japonskou výslovnost Dan má připraveno ještě mnoho lekcí, v nichž potkáme oblíbené hrdiny: Póla Frhovna, Štýga Larssona, Jessicu Podběl. Kde? Samozřejmě na Vahaji.
Ej dole Váhom voda běží... a Čelisti jsou stále svěží!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
