Černý mesiáš D'Angelo
Už si pomalu zvykáme, že se pár dní před Štědrým dnem zjevuje jako blesk z čistého nebe album, které si z výročních žebříčků, pečlivě sestavovaných obvykle na začátku prosince, jaksi dělá dobrý den. V minulém roce to byly desky Buriala a Beyoncé, letos si pro nás připravil předčasný vánoční dáreček soulový klasik D'Angelo.
Na jeho novinku Black Messiah jsme totiž čekali dlouhých čtrnáct let, které strávil v odvykačce, ve vězení a část také ve studiu, kde ve spolupráci s Questlovem z The Roots nebo Q-Tipem natáčel svoji verzi There's A Riot Going On, tedy špinavou funk-soulovou klasiku pro neklidné časy.
Před dlouhou pauzou se D'Angelo rozloučil s fanoušky v roce 2000 s albem Voodoo, které revolučním způsobem míchalo dřevní soul s hip hopem. Novinka Black Messiah je místo toho zakořeněná v 60. a 70. letech. Jsou na ní slyšet vlivy Sly Stonea, Funkadelic, Stevieho Wondera či raného Prince a staromilsky vrstevnatá produkce i přísně analogový sound jsou lahůdkou pro uši. Jako nejsilnější skladby se mi po pár posleších jeví balady The Charade, Prayer a nervní 1000 Deaths, která jako kdyby měla shrnout chaos čtrnácti let, které vedly k nové desce.
D'Angelo měl návrat na scénu ulehčený hned několika okolnostmi. Především je vliv soulu v populární hudbě stejně silný, jako když odešel na začátku tisíciletí. Jenže pozor. Pokud si pod slůvkem soul představujete jeho supermarketovou verzi à la Adele nebo Sam Smith, pak se vám tváří v tvář Černému mesiášovi nejspíš z intenzity jeho hudby rozklepou kolena. Nečekejte ale ani něco ve stylu Franka Oceana nebo Miguela, tedy moderní pokračovatele D'Angelova odkazu, Black Messiah nabízí zážitek, který je mnohem živočišnější, syrovější, nevyzpytatelnější a hudebně tak hutný, že budete nejspíš potřebovat několik poslechů, než se v něm začnete lépe orientovat.
Černého mesiáše zatím v hudebních médiích provází bezvýhradné nadšení a velkou roli v tom hraje i současný společenskopolitický kontext v USA. D'Angelo prý vydání alba uspíšil kvůli nepokojům ve Fergusonu a text v bookletu potvrzuje, že deska slouží jako vzkaz rasově rozdělené Americe. „Jsme v tom všichni společně,“ jako kdyby znělo v podtextu nahrávky podepsané kolektivním pseudonymem D'Angelo and the Vanguard. Podobně jako u dalších opožděných majstrštyků, jako jsou Smile, Syro nebo MBV, se musíme nutně ptát, co by se stalo, kdyby deska vyšla v době, kdy původně měla. Black Messiah ze zmíněných trpí odkládáním nejméně, hudba na něm je totiž nadčasová.
D'Angelo & The Vanguard – Black Messiah (RCA, 2014)
Hodnocení: 90 %
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
