„Češi jsou štědří, když nejde o uprchlíky.“ Jak funguje dárcovství a dobrovolnictví v Česku?

29. listopad 2018
Syrští uprchlíci

Podle údajů Českého statistického úřadu odpracovali v roce 2016 Češi a Češky dobrovolně téměř o milion hodin víc než v roce 2015. Hodnota práce byla vyšší zhruba o půl miliardy korun. Z těchto dat plyne, že se situace s ochotou Čechů pomáhat dobré věci zlepšuje. „Sleduju to i u nás, do Food Not Bombs chodí stále víc mladých lidí, které mají o tu práci zájem. Vidím tam posun pozitivním směrem,“ říká člen pražské skupiny zachraňující jídlo a lidi bez domova Marek Hejda.

„Češi jsou štědří, nejvíc reagují na přírodní katastrofy. Když jsou povodně, lidé jsou solidární, posílají peníze, materiální věci, najíždí skupiny dobrovolníků. Chtěl bych Čechy pochválit,“ usmívá se Tomáš Vyhnálek, ředitel oddělení fundraisingu v organizaci Člověk v tísni. Souhlasí s ním i vedoucí fundraisingu a péče o dárce v organizaci Cesta Domů Helena Štohanzlová. „Dobrovolnictví a dárcovství u nás hraje stejnou roli jako v každé vyspělé zemi na západ od nás. Dobročinnost je integrální součástí člověka, pomáháme proto, abychom byli lepší lidi. Někdo si tím kupuje lepší svědomí, někdo kompenzuje složitou práci v korporátu,“ popisuje.

Balanc o altruismu a dobrovolnictví: děláme dobré skutky jen proto, že nám to dělá radost?

Pomoc – dobrovolničení

Jana chodí dobrovolničit do domova pro seniory. Tráví se starými lidmi čas, peče jim, předělává oblečení a doprovází je na výlet. Věnovala domovu i peníze. Adam se rozhodl darovat kostní dřeň. Nikdo v jeho okolí není a nebyl vážně nemocný. Kdyby náhodou kostní dřeň někdy potřeboval, nechce být „černým pasažérem systému“. Proč by se někteří lidé rozdali a jiní myslí jen na sebe? Je dobro zakódované v mozku nebo v mysli? A co na to biologie a psychologie?

Zvenku to působí tak, že jsou Češi v případě přírodních katastrof nebo nemocných dětí z Česka velmi akční, když ale padne například slovo uprchlík, dávají ruce pryč. Existují takové paradoxy? „Když se podíváte na Modrého anděla nebo podobně nekonfliktní neziskovky, spousta lidí jim pomáhá. Třeba zrovna uprchlíci jsou démonizovaná věc, část lidí se iracionálně bojí,“ říká k tomu Vyhnálek. „Každé téma má svého dárce. Někdo chce podporovat uprchlíky, někdo zvířátka, někdo děti. Uprchlictví je červenej hadr na celou společnost, neznamená to ale, že by se tu nenašli lidé, kteří je chtějí podporovat,“ myslí si fundraiserka Cesty domů. „Za Člověka v tísni bych doplnil, že lidí, kteří chtějí finančně pomáhat uprchlíkům, je výrazně míň než u jiných témat,“ dodává Vyhnálek.

Suplují neziskové organizace činnost státu? Proč lidé pomáhají? Zlepšují si firmy dárcovskými programy image? A záleží na tom? Poslechněte si celou debatu o dobročinnosti po Česku.